Potřebujete-li v obchodě pomoci ve skladu, v trafice za pultem, jako instalatér něco přidržet, nebo v antikvariátě s výkupem knih, nemusíte si na to sjednat pracovní sílu, ale požádáte o pomoc příbuzného, bratrance, švagrovou, někoho vhodného, kdo rád pomůže. Samozřejmě na takovou práci nesepisujete pracovní smlouvu a také za ni nevyplácíte mzdu.
Jedná se tedy nikoli o práci nelegální, ale o výpomoc v rámci příbuzenského vztahu. Výpomoc ale trvá jen krátkou dobu, proto pokud by šlo o pravidelnou práci po delší dobu, tato klasifikace by neobstála a v případě kontroly by nastal postih.
Zákony nestanoví nic pro rozsah či pravidelnost práce, ani nedefinují časové vymezení pracovní činnosti, a také neurčují podmínku průkaznosti finanční odměny, za tuto práci přijaté, respektive vyplacené.
Není důvod rozporovat, že práce krátkodobá, ojedinělá, či dokonce jednorázová, kterou lze považovat za neformální, je výpomocí. Takovou výpomoc může poskytnout kdokoliv z bližších i vzdálenějších příbuzných bezúplatně. Pak se nejedná o závislou práci ve smyslu zákoníku práce, tudíž nemůže se ani jednat o pracovněprávní vztah, a tedy také nelze mluvit o nelegální práci.
Je nanejvýš žádoucí potírat práci načerno, ale zákon by neměl stíhat bezúplatnou jednorázovou, neformální výpomoc mezi příbuznými. To je i názor Nejvyššího správního soudu. Za nelegální práci pak je možno považovat práci soustavnou, podle pokynů, za odměnu, plat, či mzdu, avšak vykonávanou bez příslušného povolení.