O významu zelené nafty pro české zemědělství

Zemědělci už léta bojují sami za sebe a své zájmy téměř bez podpory veřejnosti. Člověk je buď zemědělec a zemědělství rozumí více či méně, nebo není zemědělec a zemědělství nerozumí, ani se nesnaží mu porozumět. Chce jen dostat zemědělské či potravinářské produkty na stůl nebo ke spotřebě za přijatelnou cenu, kterou odvozuje od svých možností, nikoli od schopností či možností zemědělství a zemědělců.

Myšlenku, že všechno souvisí se vším, pak laik pro oblast zemědělství omezí na otázku, zda byla dříve slepice nebo vejce, případně je ochoten uznat, že méně krav dá méně mléka. Pro laika je složitý i úkol pořídit ovce, aby nemusel sekat zatravněný pozemek. Obvykle pořídí ovcí více, takže pak musí pro ně shánět potravu, když spasou pozemek a chystají se na zeleninové záhony.

Čeští zemědělci bojují nejen s ignorancí veřejnosti, ale i s nepochopením politiků. Když zemědělci 23.5. vyrazili demonstrovat proti zrušení zelené nafty, setkali se s nepochopením občanů a s demagogickou výtkou, že zadotovanými stroji neoprávněně blokují ostatní občany, postižené vysokou daní za pohonné hmoty, přičemž sami se chtějí této dani vyhnout právě zachováním takzvané zelené nafty.

Další doporučení zemědělcům, aby lobbovali za snížení daní u všech pohonných hmot, které naprosto vážně mysleli někteří blogeři a diskutéři a které mnozí čtenáři ocenili jako kvalitní názor, jen dokládá, že tito mluvčí veřejnosti opět nepochopili, o co vlastně zemědělcům jde.

Viz. na příklad: http://spoljaric.blog.idnes.cz/c/266802/Spatne-mireny-hnev-zemedelcu-Bude-policie-konat.html .

O co tedy zemědělcům jde? Zemědělci chtějí srovnatelné podmínky s konkurencí, kterou tvoří jednotný evropský trh. V rámci tohoto trhu někdo má dotace a někdo ne. Na příklad v ČR jsou dotace nízké a ještě je chce vláda snížit. Ale někdy dotace z evropských fondů, určené do resortu zemědělství, končí na nesmyslných projektech, jakými jsou nekovaní koně na Vydrově farmě. Taková taktika se ovšem rovná cílené likvidaci českého zemědělství.

Středeční blokáda zemědělců tedy ve zkratce chtěla upozornit veřejnost na fakt, že čeští zemědělci dostávají nižší dotace na zemědělství než zemědělci v jiných státech evropské unie. Přesto stát chce zrušit úlevu na dani z pohonných hmot pro zemědělské stroje, čili chce zrušit zelenou naftu. Tím tento nepoměr českých zemědělců a jejich produkce oproti zahraničním zemědělcům a jejich produkci ještě vzroste a jejich pozice a konkurenceschopnost se tak zhorší.

Bohužel diskuze pod vedením moderátorky Jílkové se zvrtla špatným směrem, a tak namísto toho, aby se divák dozvěděl, v čem tkví důležitost zachování zelené nafty pro české zemědělce, respektive tohoto daňového zvýhodnění, dozvěděl se, že Babišovo impérium zabírá tak velký kus zemědělství, že by shráblo nejvyšší podíl dotací, ať jsou jakékoliv.

V ten okamžik zafungovalo cítění malého českého zemědělce a chovatele hospodářských zvířat, tedy opravdu malého a opravdu českého, přesně toho, co je autorem modlitby „Pane Bože, znáš souseda a víš, jaké mu jeho koza porodila krásné bílé kůzlátko, zatímco moje koza při porodu pošla? Znáš a víš? Tak, Pane Bože, dej, ať tomu sousedovi ta jeho koza s tím kůzletem pojde také.“

Projevil se pan Mach, ale chutě mu pomohla paní Jílková. „Kdo je největším příjemcem těch dotací?“ zeptala se moderátorka. „To je jasné, že pan Babiš, protože je největší,“ neomylně vydedukoval pan Mach.

Tak se paní Jílkové podařilo vytočit pana Babiše. „Pojďte do práce, pane Mach, pojďte pracovat,“ navrhl pan Babiš panu Machovi. „Tady je postupná likvidace českého zemědělství a potravinářství ze strany naší vlády. Tady na to všichni prdí,“ pokračoval. Mýlil se však – tam to totiž v tom informačním šumu nikdo včetně moderátorky nechápal.

Ten nejméně chápavý se ozval se zcela scestným příměrem. Nebyl to nikdo jiný než J. X. Doležal: „Když nám začnete dotovat papír, tak Reflex zlevní!“ smál se svému postřehu a vtipu, s jakým přirovnal zemědělství k redaktorské a vydavatelské práci. Ani nepostřehl, což při jeho kondici není k nepochopení, že začít vydávat nový časopis, přestat a pak zase začít se nedá srovnat s rozběhnutím zemědělské produkce čehokoliv, s jejím ukončením a pak zase s obnovením této produkce.

J. X. Doležal nosí v hlavě stále myšlenku na jointa, a tak navrhl: „Nepřemejšlel jste někdy místo řepky pěstovat marihuanu?“ „Marihuana se pěstuje ručně, ne, tak tam není potřeba nafta na kombajn,“ opáčil pohotový a pragmaticky uvažující Babiš. Redaktor J. X. Doležal tak plynule přešel od problematiky zelené nafty k biopalivům, což je další předmět Babišova podnikatelského zájmu, ale se zelenou naftou určitě tak přímočaře nesouvisí, jak se podařilo panu J. X. Doležalovi naznačit.

Pořad „Máte slovo“ určitě není tím správným pořadem, ve kterém by se divák mohl dozvědět v logickém sledu a přiměřeném objemu informace k tématu, o jakém pořad je, respektive podle upoutávek měl být.

Není tedy divu, že v rušné a rozplizlé diskuzi zanikla základní myšlenka, že dotace pro české zemědělce a potravinářské producenty až příliš zaostávají za dotacemi pro evropské zemědělce a potravinářské producenty a že dokonce vláda bere zemědělcům i daňovou úlevu na pohonné hmoty pro zemědělské stroje ve formě takzvané zelené nafty, což byla také jistá forma dotací.

V tom případě se nelze podivovat nad poznámkami v blogerských článcích a diskuzích o tom, že i taťkové od rodin chtějí snížit daň na benzín, aby mohli vozit synka na tenis, dcerku na zumbu a mamku na masáže za míň. Vlastně se ani nelze divit Ing. Babišovi, že z nemohoucnosti vysvětlit problematiku neudržel svůj temperament na uzdě.

Podle reakcí v diskuzích přece jen pár posluchačů pochopilo, že jeho úvahy jsou ekonomicky zdravé a že to myslí s budoucností českého zemědělství a potravinářství dobře. Někteří došli k závěru, že to myslí dobře se svým businessem v zemědělství a potravinářství. Pro ty mám dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou.

Jedna je ta, že když se bude dařit Babišově zemědělskému a potravinářskému impériu, bude se dařit českému zemědělství a potravinářské produkci. Ta druhá je ta, že když se nebude dařit Babišově zemědělskému a potravinářskému impériu, nebude se dařit českému zemědělství a potravinářské produkci. Která je dobrá a která je špatná, to záleží na osobnostním založení a míře závisti příjemce zprávy.

Nezaznamenala jsem v diskuzích jediný názor, že pan Babiš by snad zemědělství a problematice s ním spjaté nerozuměl. To asi nepřekvapí. Ale také jsem nezaznamenala jediný diskusní příspěvek, kterým by někdo nabízel, že by to za pana Babiše vysvětlil lépe. Nakonec je docela možné, že kdokoliv jiný, kdo věci aspoň trochu rozumí, kdyby stál na místě pana Babiše, skákal a prskal by pod vedením paní Jílkové úplně stejně jako pan Babiš.

Ta důležitá myšlenka, že totiž dotace pro české zemědělce a potravinářské producenty včetně zápočtu zachování zelené nafty, což je také forma dotací, jsou na evropské poměry tak nízké, že české zemědělství i potravinářská produkce bojuje o přežití, ta ovšem v pořadu paní Jílkové poněkud zanikla. Toto měl pořad svým posluchačům sdělit a odkrýt a za toto se 23.5. demonstrovalo.