Vláda chce klid na svoji práci, a občané pořád vyrušují

Vážení občané, i paní Peake říká ve shodě se všemi, co se perou u politických koryt ve Vládě, Senátu a Parlamentu, že vláda potřebuje klid, aby mohla plnit sliby, které sama sobě, svým lobbistům a ekonomicko-politickým klikám, které ji drží u moci, dala. Mějte přece rozum a nehlučte pořád v pražských ulicích.

Smiřte se s tím, že karty jsou rozdány. Ti, kteří se drželi u moci za totality, předali své pozice svým potomkům, tedy jen tehdy, pokud nejsou sami schopni udržet moc a moč a nedrží-li ze všech sil. Nicméně do vysoké politiky se vklínilo i početné příbuzenstvo mocných, zejména ti, co by se žádným businessem ani vědomostmi neuživili. O ty se musí stát, to jste vy, vážení občané, postarat především.

Jak? Nechte to na ministrech, oni vědí nejlépe, komu a kdy přišoupnout nadstandardní odměny. Za co? Kdo se ptá? Připomínám, že vláda se musí pekelně soustředit na své plány a jejich dotažení do konce, než půjde od válu. Proto nebude nikdo odpovídat, za co se dávají nadstandardní odměny. Asi tak. A jinak?

Kdo se pořád tak otravně ptá? Jak jinak, co jinak? Jinak se zkrátí důchody, naopak se prodlouží věk odchodu do důchodu, sníží se sociální dávky a zvýší se DPH, nevypátrají se velké balíky, odkloněné do daňových rájů, ale chytnou se za uši nezaměstnaní, kteří včas nedorazí raportovat na Czech Point, proplatí se i stokrát předražené zakázky, ale nebude se platit nezaměstnaným za nucené práce na obecním, v knihovnách, za péči o děti u přechodů a důchodců v domovech.

Kdo něco má, ten si to nechá povinně ještě jednou zdanit, protože stejně neprokáže, jak k tomu baráku kdysi přišel. Co mají mocní, to mají za hranicemi, případně v akciích na doručitele, v daňových rájích a jinde v bezpečí, tam není co danit, takže ministr financí se omlouvá, nejen že odpouští nějaké ty pokuty, penále či jiné nepříjemnosti, ale ani neuhání na daních ty, kteří se zasloužili o vládu, jakou máme.

Jo – kdo za to může, že máme vládu, jakou máme, a zda máme vládu, jakou si zasloužíme? Tak především na kandidátky si dosazují své lidi lobbisti, nikoli národ, většina lidu, či lidi z ulice, nově zvaní elitou kontroverzních podnikatelů a jejich obdivovateli lůzou. Do vysoké politiky se dostanou jen figury vhodné ke hře na státní ekonomiku, ke hře o peníze ze státní pokladny, ke hře na interpelace a ke hře na volání po právu pro všechny ve stylu „padni komu padni“.

Ti, kteří se do vysoké politiky vetřou a pak neprokáží dostatečný talent v řízení a maskování tunelů ze státní pokladny na konta lobbistů a jejich ekonomických klik, neuspějí v managementu pro lobbisty zajímavých losovaček všech úrovní a v přípravě a přidělování státních zakázek správně vybraným firmám prověřených štik, ti z vysoké politiky nekompromisně letí. Na to už jsou zavedeny páky v podobě dluhopisů, nahrávek kompro a pečlivě zaznamenaných a utříděných intra.

Vážení občané, neprotestujte proti tomu, že na horizontu české vysoké politiky se zanořují a zase vynořují stále stejné tváře. To vám mohlo dojít, že jsou to oni, kteří nejlépe rozumí procesům kolem dávných kauz, čerstvě a opakovaně vytahovaných jako králíci z klobouku. Proč že tedy ty kauzy nevytáhnou? Panenko skákavá, vy jste ale národ tupců – vždyť oni přicházejí ty králíky do klobouku zpátky nacpat.

S každými dalšími volbami volíte další zametače pod koberec, mlátiče králičích uší, čouhajících z klobouku a mlátiče prázdné slámy. Má za takové neutěšené situace vůbec cenu volat po předčasných volbách? Má – ale jen pro PR těch politických stran, které se drkotají mimo Vládu hrůzou, že dojde na jejich kauzy, pokud okamžitě, ale okamžitě nezačnou uklízet to svoje. A také jim hrdlo svírá hrůza z toho, že než se dostanou e korytům, tato již budou žalostně vyprázdněná až na prošoupané dno.

Co, kromě vyprázdnění koryt až na dno, je třeba stihnout do dalších voleb? Je toho hodně, ale nejvíce by bodlo vedle opět uchráněné doživotní imunity poslanců také uzákonění, že každá zvolená vláda může vládnout podle svého scénáře, nehledě na sliby občanům, stačí sliby lobbistům a hlavám ekonomicko-politických klik, kteří jim dali důvěru a zajistili jejich volební úspěch, a to po celé volební období, aniž by toho soustavně žvanili odboráři, opozice a občané, jedním slovem pro všechny moderně a úderně – lůza.

Tenhle článek je samozřejmě hyperbola, nadsázka a politická sci-fi, která snad ani v Banánistánu či Absurdistánu nenastane. Naprosto bez nadsázky ale kritizuji Kalouskovy triky na hraně zákona zde:

http://janasimonova.blog.idnes.cz/c/260912/Kritika-Kalouskovych-mistrnych-triku-na-hrane-zakona.html 

Tím samozřejmě nemíním vytrhnout z kontextu pouze Kalouskovy zásluhy o morálně ekonomicko-politický rozklad české společnosti a státu, a už vůbec ne proti nim zlehčovat zásluhy jeho kolegů, přátel a v businessu spřízněných duší. Zásluhy, či spíše vinu si mohou připsat všechny polistopadové vlády od dob prezidentování Václava Havla. Bohužel měli lehkou práci s oblafnutím naivních lidí, zvyklých na jisté bezpečí za oponou, omezené jistoty a tvrdou ruku zákona nad každou sebemenší zpronevěrou státního majetku, mankem na pokladně počínaje.

Všechny polistopadové vlády pracovaly s masou lidí, naivních a pastí kapitalistického světa málo znalých. Zároveň pracovaly s těmito masami čím dále tím sofistikovanějšími způsoby manipulace, lobbingu, PR působení, vytváření veřejného mínění a neuvěřitelných prezentací vyslovených podrazů v rouše daru pro blaho lidu, případně nevyhnutelnosti, kterou nelze obejít.

Každá z polistopadových vlád dokázala sytit pokladny vládnoucích politických stran i politiků (a jejich ekonomicko-politických klanů), kteří byli u moci. Všechny dokázaly uplatnit rozevírání společenských nůžek tak, aby vládnoucí garnitury bohatly a lid, který je jakože volil, chudl. To se dařilo právě proto, že občané poskytovali klid, trpělivost i svou důvěru a nežádali kontroly vládnutí. Tím umožnili vládnoucím politikům, lobbistům a jejich zájmovým skupinám zneužití moci a trpělivosti i důvěry občanů.

Důvěra občanů ve svou vládu je v troskách, ale moc, tu stále pevně drží, nyní už ne na základě důvěry občanů, ale na základě ohromné ekonomické síly, postavené na zdefraudovaném, citlivě řečeno odkloněném majetku, původně státním, nyní na soukromých účtech a účtech politických stran, případně záhadných sponzorů a nepochopitelně dajných dárců.

Vládě tedy o důvěru občanů a nějaké jejich požehnání pravůbec nejde. Žádá jen čas a klid na svoji práci, neboť volební období se krátí a mnoho času bylo prošustrováno přetlačováním se u managementu zakázek. Občané, nerušit! Vaše vláda totiž usilovně a ve zrychleném tempu pracuje na tom, co slíbila lobbistům a politicko-ekonomickým klikám, kterým se zodpovídá.