Kritika Kalouskových mistrných triků na hraně zákona

Kalouskovo odpouštění dluhů, penále či rovnou zrušení výsledků kontroly, jakého se dopustil v případě hospodaření Ústavního soudu, nelze nazvat jinak než mistrné balancování na hraně zákona díky politické moci a neuvěřitelné opovážlivosti nebo snad rovnou pocitu neohroženosti.

Kalouskův trik s rozvodem a přesunem majetku, nashromážděného za posledních 20 let, kdy je u politicko-ekonomické moci, je také něco, co stojí nejen za povšimnutí, ale rovnou za pečlivé zaznamenání.

Zdůvodnění pana Kalouska stojí na operaci se soukromým majetkem. Pokud mu nikdo nezbourá statut poctivě nabytého soukromého majetek, jako se o to pokusil nedávno veřejným prohlášením pan Jančura, je pan Kalousek v klidu. Jinak jakožto politický matador okamžitě nastaví páky a jde po krku odpůrci. Jak jinak by mohl být tak úspěšným, kdyby dával šanci odpůrcům?

Ministr Kalousek svůj postup zamáznutí nesrovnalostí hospodaření ÚS hájí a argumentuje nezávislostí Ústavního soudu. Podle něj je nezávislost Ústavního soudu hodnota, se kterou se nehazarduje. V tom případě ovšem i nakradený majetek, jakmile se stane osobním vlastnictvím, je podle pana Kalouska nedotknutelným, protože osobní majetek je hodnota, kterou civilizovaná společnost musí ctít.

Nemělo by se spíše požadovat po ÚS, aby jeho hospodaření neneslo stopy nesouladu se zákonem? Aby osobní a morální vlastnosti ústavních soudců jim samotným nedovolovaly páchat evidentní podvody při vykazování používání aut a platbách za spotřebované pohonné hmoty? A nejen v těchto bodech?

Jak je možné, že policisté se musejí zodpovídat ze střelby na ujíždějící vůz, který pronásledují, a nestačí jim policejní placka? Jak je možné, že i policisté bývají vyšetřováni a usvědčování z lidských pochybení, kdy vážně zranili či zavinili smrt? I oni jsou totiž lidé. Chybující, dokonce i zákeřní, švindlující, balancující na hraně zákona a testy-netesty psychicky i morálně na takové úrovni, která se s výkonem služby u policie vylučuje.

Ani ústavní soudci nejsou bohové, jsou lidmi, chybujícími, ba i nositeli podlých lidských vlastností, na příklad hrabivosti a nenechavosti, která jim dovoluje rozkrádat ze státní pokladny. Nezávislost ÚS pak bude dodržena a ctěna, pokud usvědčení jedinci od ÚS odejdou, veškerou škodu uhradí a vyfasují zasloužený trest.

Jak je možné, že takovou jednoduchou konstrukci pan Kalousek necítí? Je to snad proto, že jeho morální cítění a pocit pro výkon služby ve státní moci je posunut jinam, než jak jej vnímá běžný občan, uctívající jak osobní majetek, tak státní majetek, tak i na příklad nezávislost a zodpovědnost vůči společnosti i sobě samému?

Zákony této země by měly platit pro všechny, pro členy ústavního soudu také – ne „především“, ne „až pak“, jednoduše pro všechny stejně, pouze s tím rozdílem, že zklame-li ten, kdo sám je tvůrcem či obhájcem zákona, měl by svůj post okamžitě opustit, vzniklou škodu plně nahradit a odpykat si trest za samotný čin plus za zneužití svého poněkud výsadního postavení.

České právo jinak nahlíží na zneužití dovednosti v bojovém umění, než na vesnickou facku, která náhodou docela sedla. Nemůže být tedy pro české právo problém jinak nahlížet na ukradení nalezené portmonky s dvaceti tisíci a jinak na zdefraudování dvaceti tisíc ze státního, když má někdo know-how a politickou moc k tomu

To vše by mělo být jasné a jednoduché k pochopení. Zbývá si jen říct, proč právě pan Kalousek se stal tak významným symbolem zneužívání politické moci, že se o něm neustále někdo zmiňuje. Tu pánové Rath, Čunek, Jančura, … a teď i tento článek. Odpovím žensky otázkou: Kdyby ve větách chybělo jméno pana Kalouska, co asi by si čtenář dosadil?

Bohužel vysoká česká politika je prováděna vysokými českými politiky tak, že zanechává stín pochybností, čím dále tím větší, markantnější a tmavší. Tím ale škodí nejen politikům, kteří se o to svými rozhodnutími a podpisy pod nimi zasloužili, ale i samotnému úřadu. Následně taková politika vrhá špatné světlo na ČR, respektive, přiznejme si upřímně, posouvá pozici ČR v žebříčcích korupce na čelní pozice.

Proto by česká vysoká politika měla projít reformou, jejímž cílem by bylo zamezit uplatňování neomezené moci v udělování milostí a odpouštění dluhů a penále, či dokonce smazání výsledků kontrol, zjištěných kontrolními orgány. Takové činnosti by měly být korigovány komisemi složenými nejen z členů vládnoucích koaličních stran, ale i z řad opozice a z lidí nezávislých, čili jinak na projednávané věci neangažovaných.

Reformu ve společnosti totiž nelze provádět zvyšováním daní a likvidováním sociálního či důchodového systému, kteréžto oba v podstatě jsou funkční, ale nastavením pravomocí, kontrol jejich možného zneužití, náprav následků, stane-li se tak, a trestáním pachatelů, jsou-li usvědčeni. Podmínka „jsou-li usvědčeni“ říká, že v současné době sofistikovaných podvodů, krytých velkou ekonomicko-politickou silou a mocí, je nutné začít u právního systému a u Ústavního soudu.

Rozhodně ale ne tak, že v první řadě se přehlédnou, významné nesrovnalosti v hospodaření s puncem zpronevěry na jeho půdě. To byl velmi špatný začátek reforem v ČR, o který se prokazatelně a nad míru aktivně zasloužil český ministr financí a dlouholetý politik a symbol existence a účinnosti ekonomicko-politických pák pan Kalousek.

Článek vyšel také na serveru Czechfreepress.cz: http://www.czechfreepress.cz/jana-simonova/kritika-kalouskovych-mistrnych-triku-na-hrane-zakona.html