Romové jsou prý Čechům velmi nesympatičtí

Podle nejnovějších výsledků průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) zveřejněného v pátek jsou prý Romové nesympatičtí 78% dotázaných. Vzhledem k tomu, že takový názor se nahlas nesmí vyslovit kvůli hrozbě žaloby z rasistického smýšlení, může být toto číslo ještě vyšší.

Kde hledat příčinu tak vysoké nesympatie? Vždyť název Cikáni byl zaměněn za nový název Rom, který prý v romštině znamená něco jako nadčlověk. Vždyť Romové nazývají Čechy gádži, což prý v romštině znamená něco jako podčlověk. Vždyť systém sociálních podpor hýčká Romy, kteří nikdy nepracovali, do té míry, že nekončí pod mostem. Vždyť ani při výkonu trestu nemusejí pracovat, a přesto je o ně postaráno stran kulturního vyžití, uspokojování hygienických a jiných potřeb, lékařskou péčí a nutričně vyváženou stravou.

Navíc řešení zapeklité „cikánské otázky“ se v ČR věnuje stále více a více lidí za více a více peněz a za větší a větší pozornosti médií nejen českých, ale i zahraničních. Za srovnání stojí údaj, že společnost chová sympatie z 88% ke Slovákům a ze 67% k Polákům, přičemž 11% dotázaných k Polákům chová nesympatie. Přesto řešení otázky „polské“, „slovenské“, „vietnamské“ a jiných podobných se nemedializuje a nejspíše se takové otázky ani neřeší.

Aniž by člověk nějak zvlášť musel brousit mozek při hledání příčiny takových nepoměrů v sympatiích, dá se ad hoc tipnout, že v kolektivu nejčastěji v oblibě nejsou ti, co se chovají výrazně jinak, ti, co se vyvyšují, požívají protekci, škodí kolektivu, parazitují na společných výdobytcích, aniž by sami přispívali.

Kdo chce problém řešit, musí ho umět pojmenovat a definovat, upřímně a bez klapek na očích i uších. Správnou definicí je problém zpola vyřešen. Ta druhá půle řešení však bývá zdlouhavá a vyžaduje rozhodnost a přesnost, nedělat polovičatá rozhodnutí, nepodléhat alibismu, populismu, ani se nedat zastrašit. Je to jako přejít po lávce nad vodou – chybný krok či zaváhání a je zmařeno vše.

Vždy, když se řešení nepodaří, dá se začít znovu, nebo to vzdát. V dnešní době je v oblibě hledat chybu v zadání, v metodách řešení, v okolnostech, nejlépe zjevivších se neočekávaně a neplánovaně, v nedostatečných zdrojích a vůbec v nepřízni osudu, počasí, točení zeměkoule či slunečních erupcích.

Proč nehledat problém tam, kde se nabízí? Čeho si tedy máme všímat? Ostatní národnostní menšiny chtějí splynout s většinou, proto pracují na tom, aby zapadli do kolektivu. To znamená, že se vyvarují chování, o kterém se obecně dá předpokládat, že by splynutí v kolektivu vadil. Díky tomuto chování se jim daří s většinou splynout a získat jejich sympatie. To už je vedlejší efekt, ten hlavní byl splynout s většinovou společností.

Zajímavý by byl průzkum, provedený u národnostních menšin o tom, co pro ně byl jak významný problém při snaze splynout s většinou. Mohly to být jazykové bariéry, jiné společenské zvyky a význam gest či mluvy, nebo osobní vlastnosti, jakými jsou fyzická či psychická nedostatečnost, lenost, věk, …a hlavně vlastní chtění a stimulace, do které se zapojily morálně volní vlastnosti.

Prostě řečeno: když něco chci, dostanu to, kdyby čert na koze jezdil, a když něco nechci, nevnutí mi to nikdo ani párem volů. Teď už je jen důležité říci si, kdo chce, aby Romové splynuli s většinou, a kdo se tomu brání všemi dostupnými prostředky. Je docela možné, že zatímco jiné národnostní menšiny spolu s většinou o toto splynutí usilují, Romové se rozhodli jinak, tedy nesplynout, pak je ale nesmyslné jejich začlenění v majoritní společnosti jakkoliv podporovat. Jdou totiž proti sobě dva rozdílné zájmy.

To by právě mohl být ten důvod, proč Romové jsou prý Čechům velmi nesympatičtí. Může za to chování v kolektivu, kdy někteří Romové se programově chovají výrazně jinak, vyvyšují se nad nějaké gádže už svým termínem Rom, požívají protekci v posuzování takzvaných rasově motivovaných trestných činů, na jakékoliv výtky reagují obviněním z rasismu, škodí kolektivu nejen tím, že napadají fyzicky slabší a berou jim to, co se vzít dá (kabelky, drobné i větší peněžní částky, osobní věci, šperky a podobný majetek), parazitují na společných výdobytcích, čili čerpají sociální výhody, aniž by sami v předchozích letech do sociálního systému přispívali.

Ti Romové, kteří dokázali s majoritní společností splynout, statistiku oblíbenosti Romů majoritní společnosti přirozeně vylepšují ve prospěch romské menšiny. Právě tím splynutím s většinou se ale ztrácejí z očí a najdou se až právě v té statistice – anonymní, nepovšimnutí, a možná i proto nenásledovaní.