V podstatě tolik očekávané uklidnění po bouři mezi koaličními stranami skutečně nadešlo, je čas oslav. Slavit samozřejmě nebudou občané z ulice, ale politici vládních stran. Občané se mohou koukat a poslouchat, co jim Vláda ČR přikáže splnit.
Kdo ví, proč se rozhádaní politici nakonec zase udobřili, vždyť si i fackami vyhrožovali. Zřejmě v zájmu utajení toho, co kdo na koho ví, a pokračování hospodaření se státním rozpočtem, čili pokračování státních zakázek a udržování plynulých toků financí, jak byly nasměrovány, se šéfové politických stran dohodli, že se dohodnou. Tak v podstatě očekávané uklidnění po bouři mezi koaličními stranami skutečně nadešlo a Vláda ČR může chtít po občanech, aby splnili, co koaliční strany slíbily.
Vláda ČR slíbila šetřit. Že si to občané vysvětlovali po svém, to je jejich chyba. Měli se ptát zavčasu, na kom se bude šetřit. Ted již to ví. A každá informace něco stojí, i to školné se bude platit, proto je jenom správné, že občané za své ponaučení a nabytí informace o tom, kdo bude šetřit, přispějí do státního rozpočtu odvodem vyššího procenta daně ze svých příjmů.
Jak se dalo očekávat, koaliční partneři se tedy dohodli na procesu, jakým z občanů vytlačí další peníze pro plynulé pokračování svého z hlediska skomírající ekonomiky a trhu práce neúspěšného vládnutí, z hlediska jich samotných a plnění stranických pokladen, naopak vládnutí úspěšného, přínosného a hodného pokračování v míru a pokoji.
A tak občané splnili úlohu ovcí, připravených na všechno, odboráři a socdemokraté roli štěkajících psů, komunisté roli číhajících pozorovatelů a karavana, respektive vratký koráb míří směle vpřed.na plný plyn. Proč šetřit a plnit sliby o úsporách v řízení státu, když ovce se dají oškubat kdykoliv, odboráři i socdemokraté namísto vystavění právnicky silní bariéry jen troubí na vuvuzely, a za mávání oranžových šál jen sem tam plácnou něco, co svým významem je nakonec zastíněno blýskáním zubních rovnátek a svícením pleší, ale v podstatě to nemá hlavu ani patu? Komunisté stále trpělivě vyčkávají, pozorují a zřejmě si pečlivě vedou zápisky, kdo kdy co k čemu říkal.
Čím se vlastně chce prezentovat opozice a odboráři, když rukolapný lapsus nechají projít bez povšimnutí, a kvůli neuchopitelným problémům vyjdou do ulic, rozvinou transparenty a rozezvučí své vuvuzely případně vyjdou před kamery, rozvinou myšlenkové pochody a blýsknou se rétoricky nehodnotným projevem takříkajíc o ničem konkrétním, jen vycpaným prázdnými frázemi a lacinými klišé?
Koalice dokázala, že je neporazitelná, byť se paní Kočí nepodařilo rozštěpit Věci veřejné a jejich troskami přivážit vliv ODS nebo TOP09. To zapříčinila ta její nerozhodnost. Být rozhodnější, přiklonila by se k jedné ze dvou koaličních stran a tu svoji by zaprodala za pár milionů tak bleskově, že Bárta s Johnem by ani nemrkli, natož řekli „švec“.
To, že Věci veřejné vydržely útok, zprostředkovaný agentkou Kočí, samozřejmě neznamená, že se koalice vzdá vlády. Šlo jen a jen o přeskupování sil uvnitř koalice. Přeskupovat síly, to ano, ale vzdát se všeho, to ani za nic. To platí pro všechny politické strany, které se k vládnutí dostanou. Přeskupit se nic moc nepodařilo, dobrá tedy, koalice povládne dále, ale z politických postů je lid nedostane.
Samozřejmě představitelé opozičních politických stran by rády přistoupili ke zdrojům státních peněz blíže, ale nepodařilo se. Rozhádanost koalice proběhla za pozornosti médií spíše pro zaujetí publika. Kdo ji vzal vážně a byť jen na chvíli uvěřil, že by snad vláda mohla padnout, dal se vyvést aprílem.
Ti, co počítali se zachováním pořádků, byli připraveni a budou odměněni. Ti, co čekali změnu, si ještě počkají a třeba se nikdy nedočkají. Každopádně koaliční strany na projev smíření jednohlasem vzkazují občanům, aby vybrali na daních více peněz na svůj stranický aparát a své politiky, kteří kormidlo dějin ČR ani na okamžik nemíní pustit z ruky. To něco stojí.
Ti občané, co uvěřili slibům, že Vláda ČR bude šetřit, si musejí poopravit pojem objektu, na kterém se bude šetřit. Jsou to oni samotní. Nebude se tedy šetřit na správě státního molochu, ale na uspokojování potřeb obyvatelstva. Každý občan po odvedení daní, ba i důchodce po zaplacené DPH s každým nákupem projeví svou šetrnost a koupí si méně než dříve.
Peníze, kterými díky tomuto postupu vybere stát více, se použijí tak, aby se jich konečně dočkali podnikatelé přisátí na státní zakázky. Je nejvyšší čas, protože volební období už je v půlce a pořádně kde nic tu nic. To je pořád přetahování, kde se zastaví jaké dotace a která losovačka neplatí. A také se vybrané peníze použijí na výplaty nadstandardních odměn pro všechny, co podle názorů ministrů na ministerstvech dřou jako koně.
Bohužel české právo i politická opozice dovoluje vládním úředníkům ze dne na den zvednout daně, zkrouhnout důchody a stanovit školné, avšak na druhé straně proplácet závratné odměny „odborným“ asistentkám, které si neumějí napsat samostatně ani diplomovou nebo bakalářskou práci. České paragrafy si dokáže přihnout vládní garnitura, to už občané pochopili. Tohle, co tato vláda svým občanům dělá, to snad s právem ani nemůže mít moc společného.
Když ale občané nenajdou aktivní zastání ani u opozice a když se vláda staví se svými přepychovými nároky tak vysoko nad občany, které likviduje nemocný trh práce i pokulhávající ekonomika, pak opravdu taková vláda nemůže mluvit o správě státu, což ale platí i o opozici. Politické strany, které významněji zasahují do české politiky, takto bez nadsázky republiku huntují a prostě řečeno důvěru občanů už dávno prošustrovaly.
Co občané očekávali od opozičních stran? Nic více a nic méně než to, že budou všemi možnými mechanismy kontrolovat plnění předvolebních slibů koaličními politickými stranami. A to bylo kromě nezvyšování daní a ochrany sociálně slabých před totální bídou to hlavní, na čem moderní právní stát stojí. A to je významné umenšení korupce a vyšetření korupčních kauz již známých ve stylu „padni komu padni“ a napravení právnických kliček, které korupci a únik peněz ze státní pokladny umožňují.
Občané se za stávající situace mohou domnívat, že opozice je namočena ve stejných či podobných kauzách, nebo je zcela neschopná pochopit, kam koalice míří a co podniká, o jaké zákony se opírá a jaké novelizuje a proč. Proto je bezbranná a pro voliče pak bezcenná stejně jako politické strany, které právě operují nad státní pokladnou a osudy občanů, ve státě žijících.
