Znásilnění – jak je soudí soudy v ČR a jak ve Velké Británii

Jak posuzují soudy v ČR a ve Velké Británii nebezpečné kriminální činy a jak soudí kriminální čin znásilnění? K tomuto zamyšlení mne inspiroval případ Čecha, který 27.1.2012 byl ve VB odsouzen k doživotnímu trestu vězení soudem v Sheffieldu v Anglii. Jde o osmačtyřicetiletého Čecha. Tento trest dostal za jedno dokonané znásilnění a tři pokusy o znásilnění. Nemůže být propuštěn dříve než za 12 let.

V ČR by tak vysoký trest nedostal, dokonce by nejspíše nedostal ani těch minimálních 12 let. Dostal by daleko méně a za dobré chování a vzorný přístup k léčbě by se s námi brzy uvítal na svobodě. Jeho další případný a docela jistý delikt by se následně vysvětlil a odborně zdůvodnil tím, že nemusel docházet na léčbu, tak nedocházel, nu, a příroda dokonala své.

Viník jeho kriminálního činu by pak nebyl žádný. Vine by nebyl ani lékař, který ho měl léčit, když se případně dobrovolně dostavil, ani lékař, na jehož dobrozdání vězení opustil, ani soudce, který mu verdiktem dal šanci žít na svobodě, a už vůbec ne pachatel, neboť byl nutkavě puzen bez účasti střízlivé mysli.

Na případu zmíněného muže je ale zajímavé ještě to, že v bývalém Československu byl odsouzen za vraždu své ženy. Stalo se tak v roce 1988, ženu ubodal při hádce. Za tento čin si odpykal z původně třináctiletého trestu jen 11,5 roku. Později navíc strávil v České republice další tři a půl roku ve vězení za veřejné pohoršení a za napadení jedné ženy sekerou.

Stejně tak, jako já se zamýšlím nad měkkostí trestů v ČR, stejně tak se zamyslel soudce Peter Kelson v Sheffieldu v Anglii při vynášení rozsudku. Řekl: "Považuji vás za velmi, velmi nebezpečného muže" a dále ho charakterizoval jako člověka, který "není ochoten ovládat své sexuální puzení a je velmi vážným nebezpečím pro ženy".

Soudce doporučil, aby odsouzený, pokud bude kdy propuštěn, byl deportován. Je tedy možné, že za 12 let ho skutečně uvítáme mezi námi.

Vzhledem k tomu, že EU opakovaně kritizuje praxi v ČR, kdy propuštění velmi nebezpeční sexuální násilníci dostanou volnost výměnou za dobrovolnou kastraci, ráda na tomto místě upozorním ještě na to, že soudce Peter Kelson se podivil nad tím, že tento muž se se svými tresty za vraždu a přepadení mohl svobodně pohybovat jako každý jiný evropský občan.

Z uvedeného by se mohlo jevit, že v ČR sice jsou sexuální násilníci omezováni kastrací, aby mohli být propuštěni na svobodu mezi lidi, ale na druhé straně na příklad ve Velké Británii by byli doživotně omezeni na svobodě a mezi lidi by vypuštěni nebyli. Kromě toho evidentně za sexuální agresi netrestáme tak přísně jako na příklad ve Velké Británii. Ale zřejmě ani nejsme tak tvrdí na vrahy, jako by byli ve Velké Británii.

Pokud bychom se tedy chtěli poučit ze soudnictví ve Velké Británii, které je považováno za soudnictví na úrovni, mohli bychom se nechat inspirovat výše popsaným a podobnými případy, lakonicky řečeno tresty, ukládanými za znásilnění a zabití, byť šlo jen o „domácí zabíjačku“.

Pro neznalé věci uvádím, že termín domácí zabíjačka byl zaveden odborníky do jejich slangu. Podle mne jen dokládá, jak odborníci nahlížejí na domácí násilí a jeho hořké konce. Kromě toho to svědčí o hluboce zakořeněné neúctě k postiženým, tolik rezonující s propagací ochrany práv pachatelů a odsouzených.

A tak asi v Česku v poslední době hojně diskutovaná otázka omezování svobod agresorů by měla být nastavena do jiného světla. V ČR dáváme agresorům příliš dalších příležitostí k opakování kriminální činnosti a tím jim i dáváme všanc další oběti, čili omezujeme spíše potenciální oběti nežli samotné agresory. To také na příklad u soudce z Velké Británie vzbudilo údiv, ta neohrožená a neomezená svoboda agresora v ČR.