Ke komu promlouval papež varováním před konzumem?

Zachytila jsem zprávy, titulky a poznámky, že papež promlouval k lidu sváteční řečí a kromě toho, že vyzýval k míru, varoval i před konzumem. Mne osobně papežské řeči nezajímají ani přes rok a během svátků už vůbec ne. Vím jistě, že ke mně tedy nepromlouvá. Letos mne ale napadla kardinální otázka: Komu tohle vzkazuje? V mém okolí lidi neválčí a konzumu neholdují. Žiji snad v jiném světě než papež?

Napadla mne ale ještě jedna hříšná myšlenka, že totiž papež je dalším vykonavatelem politické moci. Masám skromně žijících lidí vzkazuje, aby žily ještě skromněji, aby se neplašily za majetkem, jměním, penězi, zlatými cihlami, obrazy slavných malířů, brilianty, pozemky a nemovitostmi, a oni ho s důvěrou poslouchají a ochotně poslechnou, protože ani na nákladný život, konzum a hromadění bohatství nemají. Ale když to papež svou řečí posvětil, tak to jistě bude v pořádku.

Na druhé straně ti, co hrabou majetky, papežovy řeči evidentně neposlouchají a přehlížejí jeho výzvy ke skromnosti. Když vidím, s jakou pompou a čím ověšen papež vystupuje, nedivím se. Člověk se zdravým selským uvažováním papeže a jeho přednášky nepotřebuje. Člověk s kritickým náhledem ovšem přímo vidí, že papež svými výzvami ke skromnosti slouží právě těm, co ovládají majetek světa a díky němu ovládají i celé lidské hemžení.

Pomáhá jim vymývat mozky, přesvědčovat masy lidí, že chudoba cti netratí, ačkoliv denně se setkávají s pravým opakem, odvrací jejich pohled od příkladně lenošného, nákladného a přebytkem všeho zaplácaného života těch, co si po generace řádně nahrabali a hrabou ze všech sil i nadále.

Tomu říkám vysoce vědecky propracované pasení oveček a vedení jich tak, aby zmagořené a zastrašené šlapaly se stádem do ohrady, nepošilhávajíce přes břevno, byť ho mají ve výši prsou. Aby ovce přes tak nízké břevno neviděly, na to samozřejmě potřebují umět řádně sklonit hlavu a také ji v poloze hluboce skloněno pevně a spolehlivě držet a koukat na svá, výjimečně na sousedova kopýtka.

Kolikrát jsem si položila otázku, proč papež je kolikrát také figurka jako by bez vlastní životní síly, respektive bez vlastního životního pohonu, vypadá jako loutka, kterou ovládají všichni ti loutkovodiči kolem. Neumím si ani představit, co by se dělo, kdyby se papež vymkl moci, která řídí jeho slova, gesta, kroky a evidentně i myšlení.

Asi je zbytečné ptát se, zda papež ví, že světové bohatství přechází z většího počtu rukou do menšího počtu rukou, že většina lidí tím pádem chudne, a že tedy stále menší počet lidí a rodinných klanů je čím dále tím majetnější, zatímco rok co rok početnější většina lidí si hrabe po dně prázdných hrnců, žije čím dále tím méně konzumem a ve snaze zajisti alespoň své děti honí se čím dále tím snaživěji spíše jen za chlebem svým vezdejším než za rozhazovačným životem a předváděním se v klubech a společenstvích, které něco znamenají.

Předpokládám, že papež ví o celosvětové honbě za majetkem. Proč jinak by zřejmě v obavě, že na církev nezbude při veškerém tom navracení restitucí a uklízení majetku do daňových rájů a do zahraničí, vyčítal české společnosti, že ještě nevrátila církvi její majetky. Nu, její … Jak církev vlastně ke svým majetkům přišla, když církevní hodnostáři jen vyznávali život ve střídmosti a lásce k bližnímu bez vypočítavosti a postranních úmyslů?

Papež a církev by ze mne neměli radost, protože na vhodnou ovci, ovladatelnou a hodnou, moc uvažuji, počítám a koukám přes ohradu. Já zase nemám ráda vymývání mozků, manipulaci lidmi a lži o příkladné skromnosti pronášené s majetkem v zádech a ulitým na tučných kontech.

Jsem ráda, že nejsem nějaká zbloudilá osamělá ovce a že nás, kteří si všímáme, kdo promlouvá o skromnosti a kdo skromně žije, kdo vyzývá ke střídmosti, leč bez techniky neujde ani krok, kdo volá po lidství, avšak problémů běžných lidí si ani nevšimne. Jinými slovy, čím dále tím více lidí se církvi vzdaluje, respektive církev se vzdaluje čím dále tím většímu počtu lidí a jejich srdcím.

Prásknutím bičem, které mne popohnalo k napsání této úvahy, byla myšlenka významného českého církevního hodnostáře, kterou prezentoval dnes prostřednictvím TV ve večerním zpravodajství. Přemýšlel nad tím, jak zastavit odliv zájemců o víru a přitáhnout mladé lidi do kostelů. Problém vidí v tom, že lidi nemají rádi matematiku.

Tak to je docela možné, že lidi nemilují královnu věd matematiku, ale co nemají lidi rádi určitě a co by mohlo s jejich nevírou v církev souviset, to je lež, farizejství, kázání vody, pití vína a koupání se v šampaňském, kázání střídmosti a nevědět, co na sebe, kam ulít majetek a čím nacpat přetékající pupky, kázání lásky k lidem a sršet nenávistí k těm, co mají svůj světonázor i názor na svůj každodenní životní styl.

Výkladní skříň církve – papež a jeho proslovy, ta neunikne kolikrát pozornosti ani bezvěrců, či ateistů. Právě oni mnohdy poslouchají sice nezávazně, zato ale kriticky. Naopak papež by měl mluvit závazně, to znamená tak, aby se činy církevních hodnostářů a církevních postojů či požadavků nerozcházely s papežovými slovy, myšlenkami a proslovy.

Co se týká současné snahy vlády a jejího návrhu na velkorysé vyrovnání s církví v čase, kdy vládní škrty postihují velmi nepříjemně čím dále tím více občanů, kdy není jasné, jak se bude plnit státní pokladna, respektive kdy ministr Kalousek nadhazuje téma opětovného zvýšení daní, v době, kdy ministr Drábek veřejně vyhrožuje krácením sociálních dávek a důchodu, aby byly zachovány odměny vysokých státních zaměstnanců a jejich týmů, asistentek a poradců, ta jen dokresluje nekonečnou a historicky opakovaně potvrzenou chamtivost církve.

Chamtivost církve fungovala vždy a projevovala se likvidací odpůrců, kteří nechtěli dát církvi majetek po dobrém, ať již v čarodějnických procesech či jiných perzekucích, s cílem zmocnit se jejich majetku po zlém, když po dobrém to nešlo. Doba honů na čarodějnice už snad propadla v historii činů, nikoli však zapomnění, ale hrabivost, chamtivost, útočnost, demagogie, to jsou atributy, jichž se neumí církev zbavit.

Důkazem jsou i výzvy ke skromnosti a varování před konzumem a prostopášným či nákladným životem, pronášené samotným papežem i dalšími církevními hodnostáři všech stupňů, nikoli podpořené vlastními činy. Neboť vlastní činy mnohých církevních hodnostářů smrdí hrabivostí, prostopášností na hraně zákona, především však neskrývanou touhou po moci a touze ovládat lidi, manipulovat jimi a vymývat jim mozek rétorickými skvosty, pronášenými lidmi nejen nadprůměrně vzdělanými, ale i nadprůměrně inteligentními, cílevědomými a neohroženými, respektive chráněnými před zákonem takzvaným světským.

Myslím si, že v současné době řešená otázka restitucí církvím je řešena špatně. Protože politici u vesla jednoduše darují majetek všech, tedy i většiny oponujících občanů proto, aby společně manipulovali a ovládali, vymývali mozky a hlavně aby posílili svoji moc. Ostatně i věrné ovečky církve disponují volebním právem a mohou z kázání faráře pochopit, který politik je ten pro církev volitelný.

Proto si vážím politiků Věcí veřejných a ČSSD, kteří ač riskují vlastní popularitu u církevních hodnostářů, jsou ochotni vyrovnání s církvemi brzdit návratem vládní koalici do reality. Bohužel v současné době v politice je zvykem nikoli diskutovat s oponenty, ale útočit na ně osobními útoky, odvádění pozornosti na jiné, spíše podružné téma, případně na nějakou kauzu, spojenou s korupcí, jimiž česká vysoká politika doslova přetéká.