Můj blogerský počin roku ve prospěch jiných

Redakce blogu Idnes.cz vypsala soutěž o nejlepší blogerský počin roku 2011. Tak mě napadlo zamyslet se nad tím, jaký mám já svůj nejlepší blogerský počin, respektive, jaký můj nejlepší počin roku 2011 bych připsala svému blogování.

Za velmi zajímavý počin, který se mi povedl v roce 2011 právě díky mojí publikační činnosti, považuji to, že jsem získala na svoji stranu prezidentova poradce a s jeho pomocí jsem dosáhla toho, aby 77-leté bezdomovkyni, kterou znám z okolí svého bydliště, byla navrácena ztracená a zapomenutá identita, vystaveny nové doklady, zařízen stálý měsíční příjem ve formě důchodu a aby tato paní získala ubytování v domově důchodců. V tom mi pomohli Neviditelný Pes a Kancelář prezidenta republiky, ale musela jsem je nejprve oslovit svými publikacemi a získat je na svoji stranu.

Jako důkaz, že to bez Neviditelného Psa a přímluvy Klausova poradce nešlo, slouží několik pokusů babce-bezdomovkyni pomoci, které vždy skončily nezdarem a kopnuty do autu. Ano, nebyla jsem první, kdo se pokoušel pomoct, ale byla jsem první, kdo o svém nezdaru blogoval a čekal, co mu čtenáři poradí, když už nepomůžou.

Zúčastnila jsem se ještě jedné záchranné akce, spuštěné prostřednictvím zdejšího blogu slabozrakým kolegou blogerem. Jeho volání tehdy zde zaniklo, protože článek publikoval o půlnoci. Proto jsem prostřednictvím blogu ne spřáteleném serveru Sme.sk oslovila tamní čtenáře.

Někdo z nich mi brzy napsal, že zapojil do pátrání přátele přes Facebook. Šlo o ztraceného cvičeného vodicího psa ve výcviku, a tak i když toho uměl ještě málo, určitou hodnotu i cenu měl. Požádala jsem o spolupráci při pátrání po psovi i obecní úřad katastru, kde se pes ztratil. Později jsem se dotázala na stanici, která psa školila, jestli už mají svého tuláka zpátky. Nenašel se a do stanice se nevrátil.

Tenhle blogerský počin tedy nevyšel. I tak si ale myslím, že tohle blogování může být prospěšné nejen blogerovi samotnému, případně podpoře serveru Idnes.cz.