Jak obejít Tycha a Tychona a nenatlouci si kokos o český pravopis

V malinké zkratce a s podivem o zapeklité češtině a údajné zlomyslnosti tvůrců pravidel českého pravopisu.

Tycho de Brahe. OK, to je nám jasné.

2.p. … pozor, podraz: Tycha de Brahe, nebo Tycho de Braha

Původní, dánské jméno zní Tyge Brahe, proto:

2.p. … zase podraz: Tyge Braha, nebo Tyga Braha

Jméno dánského původu Tycho , vyslovované Tyge, bylo převzato do latiny jako Tycho, skloňované Tychonis, Tychoni, ...) a odtud vyplynulo počeštěné skloňování Tychona, Tychonovi, … Na něco podobného si všichni lehce vzpomeneme: Cicero.

Hned si ale také vzpomeneme právě díky Ciceronovi a Cicerovi na to, že některé české tvary pociťujeme jako zastaralé a uchylujeme se od nich k jiným tvarům, které později pravidla českého jazyka přijmou jakožto správné spisovné tvary. Tak se totiž pravidla českého pravopisu tvoří. Nejprve si lid zavede a zaužívá nějaký tvar tak dokonale, že není zbytí a musí být uznán jako spisovný. Není to tedy naopak, jak by si někteří zaujatí nepřátelé pravidel českého jazyka mohli myslet, že totiž někdo si někde s někým vymyslí nějaká pravidla a pak jimi buzeruje a diskvalifikuje pár nešťastníků ze společenského života.

Tak se také stalo, že tvar Tychona pro 2.p. je sice správný, ale nahradil ho pohotovější, pohodovější a stejně správný a spisovný tvar Tycha. Proto nebijme redaktory za to, že píší o ostatcích Tycha, nebo Tychona. Tentokrát mají pravdu ti i ti.

Pro zasmání připomenu, jak jsme se v češtině vypořádali s podobnými lahůdkami, jako jsou

Ludwig van Beethoven, Charles de Gaulle a Vincent van Gogh. Provedli jsme Cimrmanův krok stranou a často používáme jen příjmení, které se také v textech zcela pravidelně a bez problémů skloňuje, nehledě na to, zda se zachováním předložky, nebo bez ní. To je ale nic. Další Cimrmanův krok jsme provedli u jmen Cyrano de Bergerac a Rembrandt van Rijn. Jaký? Tady jsme takticky ponechali jen křestní jméno a to si skloňujeme bez problémů.

Vidíte, že i ve složité češtině umíme uniknout takříkajíc povoleným ofsajdem, totiž offsidem. Tfuj, zkrátka čeština je pružnější, než se na první pohled zdá.