Padesáti- a víceletí vzkazují dravým mladým personálním managerům

V poslední době se asi roztrhl pytel se skrytými reklamami, jinak články o tom, jak to s námi dobře myslí personální poradci, personální agenti a vůbec podobní agenti a elementi. Nevím, jestli si tito mladí ambiciózní a nadmíru užiteční tvořitelé hodnot dost dobře rozumějí s generací svých rodičů. Zkusím (se) hádat.

Není pravda, že jsme jazykově nevzdělaní.

Mnozí z nás umějí rusky daleko lépe než vy anglicky a anglicky jen o něco hůře než vy, obdobně si doplňte i další jazyky, na příklad francouzsky a španělsky. Mimo to umíme mnozí německy, i když nijak moc dokonale. Navíc rozumíme bez problémů slovenštině, což vy už nikoli.

Není pravda, že se nechceme po pracovní době vzdělávat.

Mnozí na to nemáme čas ani elán, protože se staráme nebo alespoň máme starosti o své děti, případně nemocné rodiče. Na rozdíl od vás, kteří své děti nemáte nebo s nimi sedíte doma výborně zabezpečení a o své rodiče našeho věku se nestaráte, spíše očekáváte občasnou pomoc od nich.

Není pravda, že se straníme technických novinek.

Mnozí vítáme každý nový typ digifoťáku, mobilu, paříme na PC, píšeme blogy, svoje webstránky, tvoříme prezentace z dovolené a alba fotek pro své známé. Pravda ale je, že mnozí už trošku kulháme na oči, a tak občas kulíme oči na ty technické novinky stylem Hurvajs, což může budit dojem, že nechápeme, co vidíme.

Není pravda, že nás musíte učit prezentovat se a napsat svůj CV.

Mnozí z nás učili vás napsat CV. Už i proto nechápeme, proč ve své prezentaci tak často lžete, což jsme vás neučili a sami to neděláme, proč vyzdvihujete své běžně v celé populaci vyskytující se schopnosti, jako by šlo o rodinný klenot, a upřednostňujete před ostatními členy společnosti jen a jen sebe, když bez ostatních členů společnosti jste hotové nuly, přesněji na tři desetinná místa 0,000.

Není pravda, že bychom nezapadli do mladého kolektivu.

Mnozí z nás nemají v rámci široké rodiny členů od 0 let po 90 let žádné problémy zapadnout do programu všech, ať již jde o hry a zábavu, nebo o plnění povinností, umíme si dělit práci a povinnosti, dát si navzájem prostor v diskuzi a nemáme problém respektovat požadavky i názory jak 90-tiletého, tak třeba i batolete.

Není pravda, že jsme handicapovaní, více nemocní, či jinak podřadní členové lidské společnosti.

Mnozí z nás jsme tam, kde vy budete za 20-40 let, a byli jsme tam, kde vy, když vy jste byli batolata, ale nikdo z nás vás tehdy nepovažoval za handicapované, více nemocné, či jinak podřadné členy lidské společnosti, ba dokonce jsme vám s láskou a péčí umývali pos… zadek a poblitá prsíčka.

Tady je prémie – seznam toho, co vy nechápete, ale my ano.

Chápeme, že své jazykové schopnosti a zcestovalost mladí tak často přeceňují. Asi to bude tím, že jazykové schopnosti a zcestovalost pro výkon práce na tom či tom postu se tak příliš často přeceňují.

Chápeme, že tíhnout k domovu neznamená lenost, ale znamená to vážit si svého zázemí, požívat jistoty svého společenského místa a ceny pro své nejbližší, mít kotvu a mít kam ji hodit, když dojdeme k poznání, že námi cizí společnost pohrdá, případně si naši existenci vůbec neuvědomuje. Chápeme, že mít domov a zázemí nikoli pro každého na světě je samozřejmostí.

Chápeme, že po padesátce přijít o zaměstnání je výzvou k tomu, abychom se s touto novou situací vyrovnali a přijali ji co nejlépe, upevnili své místo doma mezi nejbližšími, oživili staré, případně našli si nové koníčky a věnovali se sobě, svým nejbližším, případně práci pro společnost. Tím ale nemyslíme, že se budeme věnovat sebemrskačství, že budeme s otevřenými ústy poslouchat nepovedené přednášky o generaci či dvě mladších mláďat, co neovládají ani češtinu, ani rétoriku, ani téma, o kterém chtějí přednášet, že budeme bojovat s teenagery o 12-tihodinovou pracovní dobu, nebo o možnost nechat se znevažovat a šikanovat nevychovaným frackem v roli HR managera.

Chápeme, že když naši rodiče ve věku 56-60 let odcházeli do důchodu poněkud unaveni, ani my nejsme v tomto věku v kdo ví v jaké kondici, protože jsme zažili stejnou a mnohdy i na psychiku náročnější dobu. Vláda nám nicméně odchod do důchodu odsunula a totéž provede i vám. Mnozí z nás i v té padesátce máme odpracovaných 30 i více let, to ale nebude váš případ.

Chápeme, co to je prosba „pomoz“ a natažená ruka. Byli jsme léta vychovávání podat ruku a pomoci. To se vás ale netýká, a taky když my už tady nebudeme, vaši vrstevníci vám na prosbu „pomoz“ neodpoví. To, co vy se učíte a zpravidla nenaučíte na drahých akcích nadneseně nazvaných workshopy, to my jsme dostali pod kůži při výchově od mateřských školek přes pobyty ve vámi opovrhovaných a námi oblíbených pionýrských táborech a nástupy v prvních zaměstnáních až do doby, než jste s námi jako naše zlatá mládež zametli a odeslali nás na úřady práce jakožto nepotřebný lidský šrot.