Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak sociální systém císaře pána zachránil moji babičku

21. 12. 2015 1:05:54
Středoevropský sociální systém fungoval před 101 úplně jinak, než bychom si tipli. Přečtěte si příběh z roku 1914 o lidskosti, obětavosti a neokázalém a vřelém darování téměř ztraceného života vídeňskými lékaři moravské holčičce.

Média dnes ochotně zprostředkovávají sdělení mnohých českých politiků a lékařů o tom, že špičková léčba nemůže být přístupná všem českým občanům všech kategorií, a tlumočí jejich názor, že jedině a právě tak je to správné. Přečtěte si příběh o lidskosti, obětavosti a neokázalém a vřelém darování téměř ztraceného života vídeňskými lékaři moravské holčičce, který se stal před 101 lety a několika dny.

Psal se rok 1914 a tehdy šlo o skutečně špičkovou a málo přístupnou léčbu té doby, které se domohlo čtyřleté dítě naprosto bezvýznamných a nemajetných lidí z chudého kraje. Je to příběh skromný a propastně mediálně nezajímavý oproti dnešnímu stylu kolosálního mediálního líčení světu, jak v některé nemocnici, třeba v Praze přijmou malého černouška a odléčí ho za nepředstavitelnou sumu včetně pohostinnosti i pro jeho rodiče. Samozřejmě celá rodina přiletí elegantně letadlem. Transport v mém příběhu obstaraly koňské povozy a vlak.

Moji babičku, tehdy čtyřleté dítě rodičů pocházejících z vesnických poměrů kraje šumperských čarodějnic, konkrétně z malé osady Sudkov, pokousal pes, infikovaný vzteklinou. Pokousání nebylo tak devastující, jako byl jistý ortel smrti pro pokousané děvčátko, pokud se nesežene lék proti vzteklině. Kde ho ale vzít? V Sudkově nebyl, na Moravě nebyl, ani v Praze tenkrát nebyl k mání. Měli ho k dispozici lékaři až v daleké Vídni.

Před sto lety sice svět nepropojovala agresivní média, ale i tak se stalo, že informace se přenesly dostatečně rychle a vídeňská nemocnice včas přijala moravské děvčátko na léčení. Děvčátko samozřejmě neumělo ani slovo německy, tam zase nikdo nemluvil česky, navíc rodiče museli doma pečovat o hospodárku. A tak v té době, kdy žádní klauni neobráželi dětské nemocniční pokoje, neexistovaly elektronické slovníky, ani telefon se nedal použít na lince Vídeň – Sudkov, děvčátko jako sirotek a zároveň malá rarita nejprve bojovalo o život a později se uzdravovalo za zájmu místní veřejnosti.

Vlastně děvčátko ani neleželo na dětském oddělení, tak to tenkrát nechodilo. Jednoduše se léčilo spolu s dospělými. Ti s ním komunikovali, jak se dalo, oblíbili si ho, naučili je velmi slušné základy němčiny, se kterými spokojeně moje babička vydržela po celý svůj život. A samozřejmě moře návštěvníků pozdravilo nejen své známé nemocné, ale i moravské děvčátko, zotavující se z poněkud hrůzostrašné nemoci díky zatím novému, vzácnému a hodně diskutovanému léku. Protože svět si tehdy ještě nepodmanila značka Disney, k pozdravu tenkrát mnozí darovali děvčátku nějaký drobný penízek.

Tak se po týdnech náročného a prý tehdy velmi nepříjemného léčení uzdravená holčička vrátila z daleké velké Vídně domů do Sudkova, do kraje šumperských čarodějnic. Přivezla si mnoho pěkných zážitků a vzpomínek na celý život, znalost němčiny a pytlík drobných mincí, před čtvrt stoletím bychom řekli valut a na hranicích jí je sebrali a dnes by ani žádné penízky pro štěstí nedostala. Takové byly časy před 101 lety, kdy středoevropský sociální systém fungoval úplně jinak, než bychom si tipli dnes.

Autor: Jana Šimonová | pondělí 21.12.2015 1:05 | karma článku: 14.11 | přečteno: 226x

Další články blogera

Další články z rubriky Společnost

Jaroslav Herda

Dementi!

Mohou splnit naše očekávání? Mohou nás pozitivně překvapit? Obávám se, že ne. Zdá se, že slova byla napsána po zralé úvaze a řádně a pečlivě doložena.

21.11.2017 v 18:29 | Karma článku: 9.64 | Přečteno: 469 | Diskuse

Pavel Vávra

Sex je motor, sex je zbraň.

Posouváním a znejasňováním hranic "přípustného" ničíme možnosti pro seznamování, ale také ničíme motor lidské civilizace a lidství tím, že "přiléváme do benzínu vodu". A dříve nebo později se ten motor zadře.

21.11.2017 v 18:05 | Karma článku: 17.07 | Přečteno: 394 | Diskuse

Tomáš Flaška

Měli bychom být za invazi v roce 1968 vděční

"Československo by mělo být Sovětskému svazu za rok 1968 vděčné: historie pražského jara." Tento článek vyšel v den návštěvy prezidenta Zemana v Rusku na serveru Zvezda.

21.11.2017 v 16:09 | Karma článku: 37.50 | Přečteno: 1153 | Diskuse

Jiří Turner

Konverze od ateismu k ateismu

Moudrost náboženství by měla patřit celému lidstvu, i těm nejracionálnějším z nás, a zasluhuje, aby si jí i její největší odpůrci zaobírali. Náboženství je příliš užitečné a vlivné, než aby se mohlo zcela přenechat věřícím.

21.11.2017 v 15:23 | Karma článku: 12.83 | Přečteno: 470 | Diskuse

Alena Kulhavá

Jak fakenews a nepravdy ovlivňují nejen výsledky parlamentních a prezidentských voleb v ČR

Pravda zvítězí platí skutečně až při pohledu tváří tvář smrti a někteří i to obejdou a pak je otázka, co prožívají potom (pokud vezmeme zkušenosti různých náboženství pouze jako teoretické možnosti). Je odpovědnost na politicích?

21.11.2017 v 14:31 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 657 |
Počet článků 533 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3004

Autorka vystudovala obory kybernetika v dopravě a spojích, automatizované systémy řízení a doplňkové pedagogické studium pro výuku odborných předmětů. V praxi se věnovala práci nejen jako lektor a pedagog na SŠ i VŠ, ale hlavně jako informatik ve středním managementu velkých i malých firem, v projekci systémů pro controlling, plánování a kalkulace.
TOPlist



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.