Tato otázka mi přišla na mysl po přečtení myšlenak a slov paní Šimůnkové, uvedených v jejím tiskovém prohlášení k Břeclavské kauze.
Podle paní Šimůnkové případ smyšleného napadení v Břeclavi poškodil slušné Romy i ty, kteří se zabývají začleňováním vyloučených obyvatel. V tiskovém prohlášení to uvedla zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková. Reagovala tak na kauzu kolem zraněného patnáctiletého hocha, který si vymyslel napadení Romy, a posléze se ukázalo, že se zranil sám. Šimůnková ocenila omluvu všem Romům od chlapcovy matky. Dnes večer se v televizi Nova omluvil Romům i sám chlapec.
V tiskovém prohlášení tvrdí, že smyšlené napadení v Břeclavi poškozuje slušné Romy. Musím oponovat v tom, že vůbec nikdy nebylo řečeno, že slušní Romové napadají lidi, kradou, dělají kravál a účastní se násilné činnosti. Všichni vědí, že slušní Romové existují, žijí potichu a životem běžného, tudíž poněkud nenápadného občana. Proti romským křiklounům jsou pak nepostřehnutelní, a tudíž jim nejvíce škodí romští chuligáni a ty, co dělají humbuk a podporují špatné zkušenosti ostatních občanů s Romy.
Je mi líto, že paní Šimůnková, zrovna ona, takto hodila do jednoho pytle všechny Romy, tedy i ty nenápadné a slušné, kteří nejen že chlapcovo nařčení na sebe nevztáhli, ale ani neměli žádný problém se svými známými o kolegy ze školy či práce, nehledě na to, zda i oni jsou Romy, nebo patří k majoritní společnosti, či neromské minoritě.
"Břeclavská událost by se měla stát trvalou připomínkou toho, jak obezřetně a pečlivě musí každý přistupovat k informacím, které se k němu dostávají," uvedla Šimůnková s tím, že obzvlášť opatrná by měla být v takových případech média. Zbývá dodat, že zejména ta média, jejichž informační zdroj, blízký vyšetřování, vypustil hoax o tom, že Petra napadli kvůli dealerství drog, se tak v očích paní Šimůnkové elegantně postavila na stejnou úroveň patnáctiletého kluka, jehož omlouvá alespoň šok z události.
Slova paní Šimůnkové o tom, že veřejnost by proto v budoucnu měla k podobným informacím přistupovat obezřetně, pak nepřímo navádí čtenáře serveru idnes.cz, aby na příště hlasovali pro udělení Křišťálové lupy obezřetněji. Možná speciálně pro některá média, která si libují v hoaxech, by nebylo od věci zavést cenu Křišťálový Jerevan.
Velmi mne překvapila slova paní Šimůnkové, která jsem v pátek večer (25.5.2012) zaslechla z TV, o tom, že toto jediné křivé obvinění poškodilo mnoholetou práci její a romských aktivistů a všech, co dosud tak úspěšně bojovali na poli začleňování Romů do společnosti. Připomenu, že toto „zákeřné“ obvinění bylo proneseno neadresně v šoku z prožité události a bohužel udržované z obav, co bude, až to praskne.
Pokud by skutečně Břeclavská kauza měla zbourat letitou práci paní Šimůnkové a romských aktivistů, pak v podstatě nedělají nic kromě braní odměn, připsaných tomu, kdo uchvátí funkci. Tomu se říká nebýt muži či ženami na svém místě, rozuměj profesně.
Obávám se, že Břeclavská kauza v očích veřejnosti postavení Romů ani nezhoršila, ale ani nezlepšila, ačkoliv slou opdstatou zlepšit mohla. To by se ovšem jejich mluvčí museli vyjadřovat jinak a nevolat Romy do organizovaného odboje proti hoaxům.
V prvé řadě by romští aktivisté neměli Romy štvát proti majoritní společnosti a proti občanům ostatních minorit. Úkolem těch, co usilují o integraci vyloučených Romů a sociálně slabých jedinců, ale u třeba kriminálních delikventů, odsouzených při návratu z dlouholetého výkonu trestu, je zahlazovat hrany a krotit obě strany. Jestliže toto nedělají, naopak vyzývají k nějakým srocováním, pochodům a nedej bože i k akcím oko za oko, zub za zub, pak nejsou lidmi na svém profesním místě.
Paní Šimůnková svou reakcí dokázala, že zde není pro hájení lidských práv všech občanů, navíc prohlášením hází všechny Romy do jednoho pytle namísto toho, aby vypíchla, že viníci nejsou, ale bude i nadále pracovat na vylepšení obrazu Romů tak, aby napříště veřejnost takový hoax brala s velkou obezřetností a nikoli lehce uvěřila a vzala ho jako tolik pravděpodobný.
Na obranu veřejnosti snad mohu uvést, že kdyby proletěl hoax, že klukovi poskytl první pomoc Rom, který šel kolem z práce domů, nebo dokonce romský lékař, veřejnost by tomu stejně ochotně uvěřila a i když by se našli diskutéři s otázkami, kde se tam takový Rom vzal, většina by nepochybovala, že tomu tak skutečně je.
Podle Šimůnkové by lidé neměli činy jednotlivců vztahovat na celé skupiny obyvatel, přesto právě toto pravidlo svým tiskovým prohlášením popřela. Nebude tedy evidentně člověk na svém profesním místě, na místě zmocněnkyně pro lidská práva. Obhajoba lidských práv by se totiž neměla vztahovat pouze na tisková prohlášení na úrovni romských aktivistů, ale na úrovni zmocněnce pro lidská práva.
Věnuji vzpomínku prvnímu českému ombudsmanovi JUDr. Motejlovi. Takhle by on určitě nepostupoval. Našel by slova jak pro slušné Romy, tak i ty neslušné, jak naznačila paní Šimůnková, ale nehodil by je do jednoho pytle a také by je takhle hloupě nerozděloval.
Na místě zmocněnce pro lidská práva by měl stát člověk s diplomatickými schopnostmi, s dovedností rozeznat, co je podstatné, a co ne, a s citem pro práci s lidmi na vyšší úrovni než skýtá ona pověstná škola, kde se učí také pověstné vyhánění ovcí a zahánění ovcí. To, co předvedla paní Šimůnková, to dokáže mnoho lidí zadarmo. Za taková vystoupení a tisková prohlášení si odměnu pro zmocněnce pro lidská práva paní Šimůnková nezaslouží, není ženou na svém profesním místě.
