Zkušenost s Romy a předsudky vůči Romům nejsou synonyma – tohle mi vždy přijde na mysl, když pročítám statistiky o tom, že Češi mají nejvíce předsudků vůči Romům a nejméně vůči Slovákům, protože za svého souseda by si z nabízené sestavy 85 % zvolilo Slováka, jen 5% Roma. Nazývejme věci pravými jmény, neboť jen tak dokážeme problém uchopit. Jen dobře uchopený problém pak dokážeme řešit.
Na příklad, když při nakupování u stánku Vietnamce mne chtěl Rom hrábnutím do kabelky připravit o nějaký majeteček, drobný Vietnamec na něj zakřičel a odháněl ho ode mne. Toto je moje zkušenost – zatímco Rom mne okrade, Vietnamec se mne zastane, nikoli naopak.
Nyní je třeba pracovat s uchopeným problémem takto. Namísto vytloukání zkušenosti alias předsudku z hlavy jedné blondýny zkusíme změnit chování Roma tak, aby blondýna již více nemohla nabýt zkušenost alias předsudek, kdy Rom jí strčí ruku do kabelky. Bohužel tuto zkušenost alias předsudek jsem zažila od té doby ještě mnohokrát, což je neklamným znakem toho, že pokus změnit chování Roma se nezdařil.
Párkrát se mi však stalo, že Vietnamec nebo Vietnamka mne z ničeho nic venku pozdravili a vyměnili pár přátelských slov, i když já jsem s nimi komunikovala jen v jejich obchodě. Tak se časem odbourala moje zkušenost alias předsudek, že s Vietnamci nemám zavádět dialog, protože se stejně nedomluvíme.
Na procházkách se psem se mi stává zkušenost alias předsudek, že když v noci Romové přijdou ke mně blíže, pes je zahání štěkáním, čímž je naštve, oni mi vynadají, ale táhnou pryč. Pes je jenom zvíře, které se řídí instinkty a zkušenostmi. Zvířata neznají předsudky. Jestliže se můj pes rozhodne odehnat ode mne Romy, nestaví svůj počin na předsudcích, ale na instinktivním pocitu nebezpečí.
Můj pes může stavět i na osobní psí zkušenosti. Jednou jeden malý romský chlapec počkal, až poodejdu, přiblížil se k mému přivázanému psovi a vykopl proti jeho malé psí hlavě. Prý pes je barvoslepý tvor, takže ani nerozezná barvu pleti. Nijak nereaguje ani na Černochy, které také potkáváme, a ti jsou opravdu hodně černí, to musí vidět i barvoslepý pes.
Proto bych se přimlouvala za to, aby průzkumy ve svých výsledcích jmenovaly zkušenosti zkušenostmi, nikoli předsudky. Se zkušenostmi pak lze pracovat tak, že se nahradí jinými zkušenostmi a díky této náhradě dojde ke změněně chování. Tak se na příklad i stalo v mém chování vůči Vietnamcům, se kterými už klidně povykládám, aniž by mne předem děsila obava, že se snad nedomluvíme.
Na příklad pro Romy by bylo užitečné nahradit předsudek, že děti nechodí do školy, protože chodí za školu, novou zkušeností, že děti chodí do školy, protože nechodí za školu. Chce to jen malou změnu v chování, náhradu jedné zkušenosti novou, a tím tedy předefinování termínu předsudek.
Sdělení, že lidé trpí předsudkem, že Romové dbají na vzdělání svých dětí, zní opravdu nevzhledně, kostrbatě a vůbec podivně. Stejně jako statistika, že lidé z 95% trpí předsudkem, že Slovák je lepším sousedem než Rom. Zkusme si to společně: lidé mají z 95% zkušenost, že … Tak co? Není lepší na místo předsudek dosadit slovo zkušenost a nehrát si na to, že tato slova by snad mohla být synonyma? Nemohla, nejsou a nebudou, kdyby tisíc průzkumníků veřejného mínění chtělo.
