Hypotetický pohled do budoucnosti světa průzorem tunelu Řecko

Miroslav Singer v rozhovoru pro HN, zveřejněném dne 9.1.2012, uvažuje o odstřižená Řecka z Eurozóny a naplno říká, že požadavek, aby země neplatící eurem Řecku půjčovaly, je krycí manévr. Co má tento manévr krýt, to neuvádí. Události dalších dní, které se kolem řeckého dluhu spouštějí, panu Singrovi dávají za pravdu. Jestliže zůstaneme u pojmu manévr, pak bychom se mohli zamyslet nad tím, kdo takto manévruje a s kterými zeměmi.

Prostřednictvím vysávání peněz přes řecký dluh manévruje nejspíše Německo a Francie. Ekonomiky těchto zemí totiž profitují právě díky toku financí z evropských zemí do Řecka. Finance do nich proudí přímo z Řecka, a to dílem splácení dluhu, jinak nedobytného, a dílem za nákupy zboží, jinak nepotřebného, na příklad ve formě zbrojního arzenálu.

Jaká je tedy funkce Řecka ve společenství států Evropské unie? Je to tunel, kterým proudí finance jiných států do státních, případně i soukromých pokladen v Německu a Francii. Takový tunel samozřejmě bude nekonečný. Tok peněz lze zrychlovat rozpoutáváním paniky a střídáním hesel typu „Řecko zachráníme“ a „Řecko z EU vyloučíme“.

Drobným, ale nepohodlným a nevítaným škrtem přes rozpočet Německa a Francie je finanční náročnost samotného Řecka, respektive jeho státní správy. Ta totiž opakovaně avizuje hlad po dalších dotacích, půjčkách, jinak řečeno po další dávce financí. Jak to zatrhnout? Na příklad tak, že se tunel odkloní odbočkou, respektive peníze, proudící od věřitelů, se nasměrují rovnou do Německa a Francie a nařídí se přímo státní správě Řecka zkrátit minimální mzdu, snížit důchody a také zlevnit chod státní správy.

Bez spolupráce s řeckými státními úředníky by to nešlo v Řecku a bez spolupráce se státními úředníky věřitelů by to nešlo se státy, které budou půjčovat. Osud další finanční pomoci evropských států tedy bude dílem sytit konta těm, co pomáhají tunelovat finance zemí eurozóny tunelem Řecko na účty Němců a Francouzů, dílem ubírat daňovým poplatníkům věřitelským zemím. Závěrem totiž bude umoření dluhu odpuštěním. Již nyní se veřejně přiznává, že 70% dluhu, půjčeného Řecku, se věřitelům nevrátí. To je dnes, zítra to bude více a pozítří ještě více.

Nabízí se otázka, kdy si Řecko řekne o další pomoc, případně kdy se řecký tunel stane neúnosnou zátěží pro věřitelské státy. Nějaké odpovědi už známe. Řecko si říká o další finanční injekce opakovaně a za soustavného a spolehlivě pokračujícího postupného chudnutí státní kasy. Proč se ale nebouří věřitelé? Vždyť tunelem přes Řecko vysaje ekonomika Německa i Francie i jejich státní pokladny.

Zřejmě jsou správně angažovaní zodpovědně vybraní europoslanci, a právě oni skýtají záruku, že revolta věřitelů se nespustí hned tak rychle. Spustí se vůbec někdy, nebo budou ekonomiky zemí eurozóny takto anektovány k ekonomikám Německa a Francie na věky věků? A skončí tento proces zbídačením ekonomiky Řecka a následně pak ekonomik věřitelů ve jménu záchrany a utužení ekonomiky Německa a Francie?

Podle dějin by tato ekonomická válka mohla skončit soubojem mezi vítěznými mocnostmi Německem a Francií o poslední nedojedený koláč. Mezi ekonomicky oslabené protivníky by pak nonšalantně vstoupila ekonomicky silná mocnost USA nebo Čína, nebo trio USA, Čína a Rusko, nebo se k nim přidá ještě nějaká mocnost energeticko-ropná mocnost a všichni dohromady překreslí mapu světa tak dokonale, že původní tunel, kterým to všechno začalo, Řecko, tam nebude. A kde asi bude Česko?

Kdyby se dějiny nechtěly opakovat, a tedy Německo ani Francie vlastně neusilují o připojení ekonomik států Evropy ke své ekonomice, pak je tedy nepochopitelná ta organizace přesouvání financí, nastřádaných daňovými poplatníky členských států, přes splátky řeckého dluhu na německý účet a za řecké nákupy zbytečného zbrojního arzenálu na francouzský účet.

Psáno pro Eportal.cz