Pan Paroubek, bojovník s politickou mstou a lidskou ubohostí

Čtenáře, který se těší na pojednání o udatném bojovníkovi s  temnými stránkami vlastní povahy, zklamu. Pan Paroubek jako obvykle nemíní bojovat s žádnou ze svých nesnesitelných vlastností, i když díky nim přišel o politická plná koryta a zapackal, ba padl na … tvář na domnělém startu do prezidentského křesla. O to zarputileji, udatněji a nesmlouvavěji chce bojovat s nepřáteli kolem sebe. Tito nepřátelé, co by jeden neřekl, jsou jeho bývalí přátelé, nositelé oranžové šály a ctitelé úvodníku „Tak, podívejte se …“ ke každé řeči do médií.

Vedení ČSSD má za to, že když pana Paroubka tato politická strana vysadila do Sněmovny jakožto svého kandidáta, ale on stranu opustil, nemá čerpat ani výhody na postech, které získal díky členství v ČSSD.

Proti tomu asi nelze nic namítat. A to ani tehdy ne, když nejde o nic méně významného, než je post místopředsedy rozpočtového výboru. Pro pana Paroubka pak jde ještě i o následné snížení platu poté, co bude z pozice místopředsedy rozpočtového výboru odstraněn.

Pan Paroubek se proto cítí bývalými přáteli a spolustraníky podveden a odstrčen a návrh, aby táhl z funkce, označil za akt politické msty a lidské ubohosti. Navrhuji, aby se nejprve prověřilo, zda na projev politické msti a lidské ubohosti nemá pan Paroubek licenci a výhradní právo užívání. Jeho msta bývalému předsedovi socialistů Janovskému totiž byla provedena par excellence. Pochyby o tom, zda tento Paroubkův chvat nepřítele pod krkem a jeho následné odvalení stranou byl akt lidské ubohosti, snad nemá nikdo. Tedy kromě pana Paroubka, ten zajisté ve svém počinu shledal čin hodný politika evropského formátu a do dneska se nad svou politicko- matadorskou dovedností v rodinném kruhu raduje velmi intenzívně.

Pravdou je, že strana Národní socialisté - Levice 21. století nebyla volena a zvolena do parlamentu či sněmovny, takže její předseda může předsedat akorát tak ve své politické straně nebo doma v čele tabule u nedělního oběda.

ČSSD oslovila předsedu volební komise s návrhem na změnu v orgánech Sněmovny a žádá, aby pan Paroubek opustil výbor zcela a místo něj se členem za ČSSD stal Jiří Zemánek. Kandidátem na místopředsedu pak podle šéfa poslanců ČSSD Jeronýma Tejce prý může být kdokoliv z členů ČSSD ve výboru.

Tak to je podle šéfa poslanců ČSSD Jeronýma Tejce. Avšak podle předsedy neparlamentní politické strany, nedávno ustanovené Národní socialisté - Levice 21. století se jedná o projev politické msty a lidské ubohosti.

Pan Paroubek protestuje proti této politické mstě a lidské ubohosti a připomíná předvánoční návrh ČSSD na změnu zasedacího pořádku v Poslanecké sněmovně, taktéž politicky mstivý a lidsky ubohý, díky němuž pan Paroubek složil svá vážená a uctivá kila v „oslovské lavici“ i s panem Jiřím Šlégrem.

Kdo by si nevpomněl, jak pan Paroubek ostrakizoval šibaly, do té doby své nejlepší přátele, kterým bezmezně důvěřoval, jak je proklínal a za doprovodu rozmáchlých gest je posílal ne na nějakou „oslovskou lavici“, ale málem rovnou pod šibenici. A nyní je i on sám tedy jen požírán svou vlastní revolucí., respektive semílán zvyklostmi, které sám zavedl. A tak ho nelituji, dokonce bych k tomu ani neměla co říci nebýt Paroubkových vystoupení v médiích.

Jak sám pan Paroubek hájí fakt, že se postu drží, jako lejno košile? Inu tak, že jako dlouholetý náměstek pražského primátora pro finance má k problematice státního rozpočtu co říci. Tak povídat by mohl leckdo leccos, to bychom se možná divili. Jenže ono asi nejde o to popovídat si, ale spíše o to odklonit si, dokud je co.

Pan Paroubek ve svém boji s politickou mstou a lidskou ubohostí zřejmě nikdy nebude opuštěn a sám. A pokud bude bojovat mezi svými, může si z tohoto boje udělat celoživotní program. V politice se dokonce může v boji s politickou mstou a lidskou ubohostí zdokonalovat a na to téma se vzdělávat do sytosti. Vysloveně nepřekonatelné pro něj ale bude asi to, že jednoho z nejtěžších soupeřů najde v sobě samém.

Obrázek v perexu: Zdroj Novinky.cz