Dokázal by Babiš s Jílkovou rozpoutat válku?

Přečetla jsem si nášup, jaký Ing. Babišovi udělil můj kolega Jan Polanecký ve čtivém článku, oceněném čtenáři. Mimo mnoho jiných ostrých tezí a nařčení pana Babiše z korupce, zatím prý legální, protože neprokázané, a podobných výroků, které by byly žalovatelné, mne zaujala autorova originální myšlenka o tom, že lidé Babišova „formátu“, kteří farizejsky a zcela vědomě, vypouští do médií jednu desinformaci či polopravdu za druhou, jsou například v krizových dobách odpovědni za rozpoutávání válečných konfliktů.

Doufejme, že pan Babiš už se uklidnil, nebo že se nedozví, co my si tu o něm píšeme. Opravdu mě berou obavy, že by nás za takové výroky mohl zažalovat. Na druhé straně není vyloučeno, že v sobě najde nadhled a nebude z našich slovních exhibicí dělat aféru, když sám se dal vyprovokovat paní Jílkovou k takovému divokému vystoupení.

Mně se ta myšlenka s válečným konfliktem natolik zalíbila, že se jí nemůžu zbavit, navíc mi do toho válečného kontaktu sedí i paní Jílková. Ta vlastně svůj pořad vede tak, aby došlo vždy na ostrá slova a konfrontační styl. Je to její práce, její úspěch, její odměna. Jestli my zde vedeme filozofické úvahy o tom, jak to v TV ti dva roztočili, zatímco oni třeba po ukončení pořadu spolu zašli na pivo a chechtají se nám, … tak to bych neměla slov, to by mě fakt oba naštvali.

Hulvát Babiš a dryáčnice Jílková – nás vytočí málem k infarktu a pak se s produkčním týmem plácají po ramenou, jak zvedli všechny ze židle, a chechtají se nám nad nějakou mňamkou na posilněnou po takovém výkonu.

Andrej Babiš se vůbec stává nosným tématem. Je nepřehlédnutelný, nepřeslechnutelný, před kamerami na soupeře skočí, na štěstí jen slovně, se zručností mistra republiky ve skoku z koně na tele. Dokonce redaktor Mitrofanov srovnává Andreje Babiše s MUDr. Rathem. Podle mne uhlazený MUDr. Rath nesnese srovnání s nikým, natožpak s dravcem Babišem. Mně Andrej Babiš připomíná managera československého socialistického zázraku Čubu.

Čuba na co sáhl, to mu šlo od ruky. Vybíral si společníky a zaměstnance z těch nejlepších, omyly napravoval razantně a ještě razantněji se pohyboval v businessu. Kdysi za dob Čuby lapili policisté moji kolegyni Čubovou při dopravním přestupku. Když policista přečet v dokladu její jméno, zeptal se, zda je příbuzná slušovického Čuby. Zalhala, že ano. A dobře udělala. Policista jí vrátil doklady, zasalutoval, vysekl poklonu a popřál šťastnou cestu.

Dneska už to vidím – Babišová. Ta od toho Babiše? Aha, tak sundat všechna čtyři kola.

Tohle ale stejně nechápu. Na jedné straně lkáme nad tím, že české zemědělství leží v troskách u nohou Merkelové a spol., na druhé straně ostrakizujeme snad jediného člověka, co skutečně zemědělství evidentně rozumí, nenechá se opít rohlíkem a ukecat, ani nekamarádíčkuje pro nějakých pět milionů na nekované koně jako herec Vydra, má v českém zemědělství velké jmění, takže chtě nechtě musí šlapat, aby prospívalo, a žije a podniká a nechává peníze v ČR, ne jako Bakala, Pitr a jiní úspěšní v daňových rájích.

Kolikrát si říkám, že my tady v ČR kritizujeme, že všichni sedí za větrem, schovaní za bukem, že jen tak kafrají nad pivem, ale na veřejnost s ničím pořádně nevylezou, a pak když někdo vyskočí z řady, tak ho hned vezmeme rendlíkem po hlavě: A ty, nevyskakuj z řady a kušuj.

V podstatě máme ale nejvyšší čas k tomu, aby se někdo naprosto vážně a nekorumpovatelně chopil problematiky zemědělství a produkce potravin v ČR. Stačí, že jsme přišli o soběstačnost v produkci cukru, přetahujeme se s náklady vajec přes hranice z Polska a zase zpátky, o kuřata, vykrmená kdo ví čím, vyměřujeme dle diktátu ze zahraničí kotce králíkům, klece slepicím a chlívky prasatům a nakonec si domů přinášíme jogurty ze sušiny s ovocným pyré z pražených šušňů, umělohmotné rohlíky a uzeniny obohacené kostní moučkou tak bohatě a velkoryse, že i pes nad tím kroutí pyskem.

Pan Polanecký žehrá nad tím, že Babiš nečiní pro zemědělské masy, kterými se zaštiťuje, nýbrž činí v zájmu ochrany a růstu svého ekonomického impéria a vlastního vlivu. Tak nevím, myslel tím snad nějaké socialistické zemědělské masy, nebo snad eurounijní zemědělské masy? To tedy nevím, kdo se v ČR chová jinak a svůj um i výdělek odevzdává na oltář nějakým masám, třeba stavebním, farmakologickým, energetickým, …

Lidi si rádi přečtou kritiku, jen mnohdy nezvažují, zda kritika takzvaně nepřestřelila, případně nemíří zcela mimo správný terč. Kritika typu „je to hulvát, proto krade“ by neprošla ani mezi kluky na pískovišti, a přesto ji čtenáři slupli i s chlupy. Vážně nás tak moc bolí uvažovat o tom, kdo co říká a kdo co píše? Líbivá tvářička a líbivé řeči nás ukolíbají a probereme se, až je dlouholetý politický matador a hejtman nakládán do policejního vozu?

Bloger Husák říká: „Každé veřejné vystupování, a v diskusním pořadu zejména, divákům do značné míry odhaluje základní osobnostní rysy účastníků diskuse, naznačuje jejich intelektuální poten­ciál a nezanedbatelně i úroveň vnitřní morálky.“ Tak tohle je jeden z nejhlubších omylů, kterých využívají politici a nejen oni napříč všemi kontinenty. I ti poslední dealeři ovčích dek staví na tomto pěkném omylu. Kolega bloger na něm ovšem staví kritiku Andreje Babiše.

Kolega Husák zakomponoval i osobní zónu. Její šíře ale nesouvisí s inteligencí, hulvátstvím, ani vědomostmi, ta se odvíjí od míry introvertního nebo extrovertního cítění osoby. Inteligentní člověk pozná, kdy hranici přestupuje, a včas vezme zpátečku. Zmíněný pořad paní Jílkové je v její režii, tak je třeba tomu porozumět. Osobní zónu kolegů je nutno vždy dodržovat. S hloupostí je třeba bojovat, třeba i hodně hrubě a hodně razantně a hodně nahlas.

V Andreji Babišovi nelze hledat králíčka Azuritka, na štěstí ani nepřikráčela nějaká ztřeštěná blondýna vykládat o jeho tajných zbraních typu sexymozek, ani pro nás nechrlí knihy, i když by měl o čem. Mohl by za sebe posílat mluvčí, ale nemá proč. Není součástí klanu, kde by byl pod dozorem a kde by vše korigoval fakticky někdo nad ním a jeho hlídal prostřednictvím předsunuté mluvčí, jejímž úkolem by nebylo rozdávat moudra, ale zalepovat oči a uši veřejnosti. Poslední takový příklad nanejvýše brvitě doložila mluvčí MUDr. Ratha.

Andrej Babiš vůbec není uhlazený Rath, nebo Kalousek s pohrdavým úsměškem, vyslaným na adresu protivníka jako předvoj kulantního sdělení, z něhož má vyplynout, že dotyčného protivníka nezastřelí jen proto, že ho rozmázne po zdi levou zadní. Andrej Babiš neargumentuje vztyčeným prostředníčkem ruky diplomata obrácené hřbetem k protivníkovi.

Že by tohle byla zásadní chyba, proč mu hlupáci nerozumí a odborníci se s ním přou každý o své stanovisko s takovým zaujetím? Vztyčenému prostředníčku rozumí každý, argumentům jen povolaní.

Andrej Babiš, ač působí na první pohled jako obyčejný sedlák, je vzdělaný, informovaný a umí. Nesnáší hloupé řeči, to skáče pěkně. Dá se tedy od něj očekávat, že při vysokém výskytu politiků v české vysoké politice s pramalými odbornými znalostmi, se v diskuzích s nimi vždy bude rozčilovat. Tak jednu Babišovu lidskou vlastnost už známe – v přítomnosti pomaleji chápajících pořádně zuří a svoje myšlenky a argumenty chrlí dvojnásobně rychle.

Ale na válku to zatím nevypadá, ani s paní Jílkovou ne. To by museli oba pořádně přidat. Paní Jílkovou, tu už máme dávno přečtenou, a pan Babiš se za své extempore pod taktovkou paní Jílkové omluvil. Opravdu, jako reakci na Mitrofanův komentář v pátečním Právu označil své chování za chybu a slíbil na sobě zapracovat a svůj temperament krotit.