Mimochodem, nepřipomíná vám úsloví „v dobré víře“ kauzu Kocábova Trendu, Smetkovy nikdy nepostavené domy s proinvestováním peněz, odklánění významných finančních toků v dobré víře a upřímném omylu jinam, například i z České konsolidační agentury? Dobrá víra, že lumpárna projde, je motor slušně výkonného kombajnu, který oběti bezpečně najde a rozseká na hadry.
V konečném důsledku nejde ani tak o to, abyste pochopili, že všelijaké agentury, zprostředkovatelské organizace, finanční poradenské kanceláře a podobné firmy vás atakují vysíláním nekonečné armády užvaněných, neodbytných, odporných a podrazáckých dealerů, které většinou odhalíte selským rozumem, ale jde o to, že podle hesla „každé zboží má svého kupce“ i oběti dealerů se vždycky najdou, vymáchají se, nechají se obrat a práva se pak nedovolají.
Jestli ono nejde o to, že právní systém tohoto státu nahrává takovýmto podvodným firmám, jejím dealerům a metodám, které používají. Tyto metody jsou stále propracovanější, sofistikovanější a jak by řekl soudruh Stalin, údernější. Není pak divu, že osoby slabší povahy, takové, které se nechají ovlivnit, ukecat, přesvědčit či zmanipulovat, si najdou svého dealera, svůj produkt, svůj lep, kam usednou, případně že sofistikovaně podvržená a nastražená bouda si najde svoji oběť právě v nich, spadne a zaklapne.
A co hůře - právní systém dovolí netrestat a promíjet sofistikované ekonomicko-politické boudy, jejichž cílem je pod záminkou přijetí špatného podnikatelského záměru, případně projevu dobré víry pachatele obrat o pořádné balíky peněz mnoho občanů, aniž by se oni mohli jakkoliv cukat.
Správně projevená dobrá víra nebo správný podnikatelský omyl na správném místě v pravý čas pak přinesou profit zrovinka majiteli těchto zvláštních vlastností. Klíčový je právě ten důkaz, že profituje. Bez něj nemůžeme mluvit o podvodu, ale naopak o dobru, vtělenému do dobré víry.
Díky dobré víře se mnohdy nepodaří dohledat onen odkloněný profit. A to je ten důvod, proč se postižení a oblafnutí musejí spokojit s prokázáním na dobrou víru faktického strůjce boudy a pasti na majetek a peníze důvěřivců.
O dobré víře těch, co PR projektu skočili na špek, si pak ti, co neskočili, mohou myslet, že to byla lidská hloupost tamtěch, nebo štěstí jich samotných. O právním systému, který takovým metodám a operováním s dobrou vírou, která přináší do mnoha rodin smutek, ba i doslova katastrofy, si můžeme myslet, že jej někdo stvořil a udržuje v daném stavu jak jinak – v dobré víře.
Kdybych věřila v „dobrou víru“, musela bych se ztotožnit se starým českým rčením, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Já si ale myslím o těchhle „dobrých úmyslech“ své, a tak vyhlížím nějaké nové české rčení o tom, že způsobená škoda bude postiženým do puntíku uhrazena, i kdyby se u viníka mělo ždímat i z kont příbuzných, a třeba i ze třetího kolena.
Související článek o dobrých úmyslech, pro někoho velmi dobrých, pro jiného nikoli, je tento:
http://janasimonova.blog.idnes.cz/c/260912/Kritika-Kalouskovych-mistrnych-triku-na-hrane-zakona.html
