Komu a proč se vydíratelnost politiků hodí

Odposlechy, které v poslední době média v metla do uší občanů a voličů, potvrzují to, o čem se léta  povídalo. Potvrzují domněnky a slova, která zlehčovali PR pověřenci s odkazem, že tyhle zprávy jsou z agentury  JPP (Jedna Paní Povídala), případně zesměšňovali jejich autory tvrzením typu „miluji konspirace“, případně „dejte se vyšetřit u psychiatra).

To je ale to nejmenší. Všichni politici, na něž existuje jakýkoliv kompromitující materiál, jsou vydíratelní, a tudíž ovladatelní vyděrači, nebo jinak řečeno velmi lehce a elegantně ovladatelní lobbisty. V této větě je také vysvětleno to, proč lidé slovo lobbista považují za neslušné, přesněji za vystihující ty nejhorší lidské vlastnosti.

Co to jsou ty kompromitující materiály, které jsou takovou cenností pro to, aby politik byl ovladatelný? Jsou na příklad důkazy o tom, že za podezřelých okolností nabyli majetek nebo že si ulili peníze ze zpackaných privatizací, případně z fantasticky dovedně sestavených dotačních projektů, ale jsou to především odposlechy jejich hovorů, případně jiné elektronické komunikace.

Podezřelé okolnosti pro začátek nemusejí být nijak vyhrocené a prvotní korupce nemusí jít do milionů. Stačí nahodit a táhnout. Stačí pro začátek dát politikovi to, po čem touží, na příklad nadstandardní byt nebo mladou milenku, která svými nároky roztočí jeho touhu po korupčnických, nebo podobně ohodnotitelných finančních darech.

Veřejnost odsuzuje politiky, kteří se dobrali bytů, chalup, budov i jiných nemovitostí, aniž by byli schopni doložit legálnost příjmů, potřebných na jejich nákupy. Tito politici jsou ale fakticky obětí. Obětí jednak své touhy po mamonu, příležitosti tuto touhu ukojit a lobbisty, který si na ně políčil.

Občan by měl vědět, že ten člověk, který přes své morální zásady nehodlá překračovat a nenechá se zkorumpovat, by neposkytl lobbistům do ruky dálkový ovladač svého chování. Není tedy vhodný k dalšímu politickému postupu a je včas odstraněn, pokud ho vůbec napadne do politiky vstoupit a pracovat na svém aktivní postup vzhůru.

Mechanismus vytipování, zkontaktování, zaúkolování lehkým úkolem za několikanásobného dozoru „starších“, testovaného „úkoly“ pod „dozorem“ až po jeho vyšplhání do vysokých pozic jsem kdysi vyčetla v knize pojednávající o tipování a výchově špionů.

Vytipovat, lehce zkorumpovat, více zkorumpovat, vtáhnout do sítě, která ho pohltí a nepustí ven, i kdyby se chtěl cukat. Pokud se rozhodne pod tlakem svého černého svědomí ze sítě prchnout, pak je zde možnost, že jeho vlastní černé svědomí ho dožene k sebevraždě. A když ne, tak se sebevražda provede a nafinguje. Při troše spolupráce celé sítě se nevyšetří nic jiného než to, co se žádá a je považováno Sítí za správné.

Za zvážení popsaných okolností se člověk nemůže divit, že žádný vysoký politik nespadl z čistého nebe, ale přichází z rodin, kde honbu za prebendami a pohyb v politických kruzích už mají v krvi, i když se pohybovali v různých politických režimech. Jejich volná vstupenka do světa vysoké politiky totiž není konkrétní politický názor a morální hodnoty, které by mu nedovolily uhnout z vytyčeného směru, ale právě naopak, je to.pružná morálka a plytký politický názor, který jsou ochotni kdykoliv změnit, ani za to nebudou moc chtít, a hlavně – nebudou se kvůli svojí chabé morálce stydět, natožpak trápit a stresovat.

Každá morálně vyspělá a čistá duše by tedy měla zvážit, zda se ke své nezkorumpovatelnosti a zásadovosti veřejně přizná, či dokonce je bude hlásat. Jestli takto chce učinit, pak nechť si na obhajobu předem připraví odpověď na klíčovou otázku, proč je nezkorumpovatelný, zda z přesvědčení, tedy rovnou z naivity, či je to u něj z nouze ctnost, aneb komplex z nezajímavosti pro lobbisty a korupčníky.

Zároveň se společnost musí vyrovnat s faktem, že mezi špiony a do vysoké politiky se morálně pevné charaktery nehodí, proto je zbytečné je tam hledat. Tuhle jednoduchou pravdu vysocí politici i špioni znají, proto oni samotní nejsou odposlechy tak překvapení jako laická veřejnost a jejich PR agenti se radují z mnoha nových šancí doložit opodstatněnost své existence, vyvolané novými potřebami vylepšit pošramocené renomé oposlechnutých politiků a lobbistů.

Veřejnost už něco tuší, a tak na každou novou příchozí politickou stranu nahlíží jako na další mafii, která si chce nahrabat. Této pesimistické nálady a neochoty přijmout na politické scéně nováčky využívají elegantně staří bardové a političtí harcovníci. Vždyť vědí, že jde jen o to dostat se ke kompromitujícím materiálům na vysoké politiky, jen se k nim dostat, neboť jejich existence je doložena už tím faktem, že vysoký politik byl prověřen a jakožto ovladatelný instalován do Sítě na místo spolehlivého uzlu.

V boji o jeho pozici tedy stačí najít kompromitující materiál a jeho zveřejněním jej znemožnit a vypíchnout z pozice. Ke zveřejňování odposlechů vysokých politiků a lobbistů, kteří cvičí s ekonomicko-politickou scénou ČR, tedy někdy zákonitě muselo dojít. Veřejnost by si však neměla myslet, že jde o očistu v české vysoké politice. Jde jen o přeskupení sil těch politicko-ekonomických klik, které hospodářstvím republiky vládnou. 

Pro veřejnost bude asi náročné pochopit, kdo je s kým loajální a jestli BIS zneužila nějakou bezpečnostní službu a touhy jejích vyvolených vstoupit do vysoké politiky, nebo naopak, BIS byla zneužita, respektive plody její práce byly ukradeny a zneužity skupinou hochštaplerů, třesoucích se na politickou moc.

Nejspíše došlo k rozštěpení v samotné BIS a souboji uvnitř ní. O tom, že probíhají mocenské souboje uvnitř politických stran, se ví delší dobu. To, co se ale podařilo rozpoutat v Česku v poslední neutěšené době, to asi bude světová novinka. Vypadá to na souboj špionů a příprava na skutečné rozštěpení BIS.

Každopádně se věci vyvinuly tak, že když narychlo přijela Angela Merkelová dojednat s premiérem Nečasem něco moc důležitého, tak důležitého, že se toho měli účastnit i právníci, nakonec po pěti hodinách zase odletěla do Německa s tím, že se s panem Nečasem vzájemně budou respektovat v naprosto odlišném náhledu na jadernou energetiku atp.

I tahle indicie napovídá, že se mělo podařit něco, co se nakonec podařilo jinak, a že by na tom svůj podíl mohli mít i pracovníci BIS.