Jak funguje exekutorská mafie

Aby bylo možno na podkladě bagatelního dluhu dohnat občana k exekuci 800 násobného majetku, dokonce aby bylo možno občan a na základě dluhu několika tisíc připravit o dům, na to musí být vytvořen mechanismus a tým lidí, kteří tohle zrealizují. V ČR se toto právě děje, proto si dovolím mluvit o exekutorské mafii, i když v této mafii musí nutně být zapojeny kromě exekutorů i lidé z jiných profesí.

Prvním předpokladem je, že budoucí oběť si vědomky či nevědomky udělá dluh, obvykle tak nevýznamné výše, že dlužník se o tento dluh neupomíná, případně se upomínal, ale nechal jej časem spadnout do promlčení.

Doufejme jen, že můžeme vyjít z toho, že ftyto bagatelní částky jsou skutečnými dluhy, a ne dluhy uměle vytvořenými za účelem dohnat vytipovaného člověka do sítě exekučního řízení.

Může jít ale i o dluhy, které postiženému opatřil někdo, kdo zneužil jeho doklady, tudíž by domnělý dlužník o takovém dluhu nejen neměl tušení, ale ani by na něm neměl žádný podíl.

Vyjděme tedy z toho, že papírově existují drobné dluhy, z nichž každý sám o sobě by nebyl pro věřitele zajímavý, tedy vymáhání tohoto dluhu by pro něj bylo příliš nákladné, tudíž nevymáhal nic. Jinak se ale k takovému dluhu staví právní firmy, které si na existenci takových pohledávek vybudovaly zdroj ohromných příjmů.

Pokud vezmeme v úvahu, že dluhy se mají platit, že tedy i domnělé dluhy nebo dluhy, které vznikly zneužitím dokladů, měly být vysvětleny a uhrazeny skutečnými dlužníky, pak nemůžeme namítat nic proti tomu, že se jich ujme právní firma.

Zejména tehdy, kdy někdo programově jezdí načerno, poškozuje DP a dluhy neplatí, je na místě, aby právní firma balík takových pohledávek spojila do jedné a dluh z černého pasažéra vymohla. Tak by si to jistě přáli i ostatní, platící pasažéři.

Exekutorská mafie ale pracuje jinak. Obvykle pod cenou původní pohledávky skoupí ve velkém pohledávky od dopravních podniků, ale i pojišťoven, dodavatelů energií a dalších firem. Nyní již není požadavkem vymoci dluh pro věřitele. To by bylo, kdyby s balíkem dluhů pracoval právník věřitelské firmy. Ten by jistě pohledávky jednoho dlužníka spojil a vymáhal by je časově i nákladově efektivně, tedy hlavně před lhůtou promlčení.

Kdo ale dohlédl na to, že mnohé dluhy spadly do lhůty promlčení, a tudíž je pro věřitele výhodné prodat je hluboko pod cenou, ale tomu, kdo z nich míní vykřesat až 800 násobné zisky? Proč to tento člověk udělal? Je snad kolečkem v soukolí konkurzní mafie? Má z takového obchodu profit? Nebo jinak – kdo z tohoto obchodu zaznamenal na svém kontě profit jako první?

Právníci a advokáti v roli překupníků nad databází dlužníků spustí program, který vyhotoví na počkání balík elektronických platebních rozkazů, přičemž fakt, že mnohé dluhy jsou promlčeny, se abstrahuje, nebere v úvahu, zamlčí. V posouzení soudcem to totiž nehraje roli. Soudce přiklepne rozkaz ke splacení i promlčeného dluhu. Jak je to možné?

Soudce přeci nemůže stranit žalované straně tím, že by ho upozornil na fakt, že jeho dluh je promlčen. Tak bude soudce stranit žalující straně tím, že uzná její promlčený dluh. Možná laikovi připadne, že kdyby soudce neuznal promlčený dluh, nestranil by žádné straně, neboť by odmítl žalobu jakožto bezpředmětnou. Tak to vidí laik, ale jinak to vidí exekutorská mafie.

Protože konkurzní mafie celý proces řídí a má nad ním dohled od A po Z, proces pokračuje, pomazán verdiktem soudce. Na okraj poznamenám, že promlčený dluh, je-li dlužníkem uznán, jako by promlčen nebyl. Tady se tedy ptám, jak dlužník ten promlčený dluh tedy uznal? Pomohl tomu uznání snad soudce vhodným verdiktem?

I tak zřejmě někteří dlužníci zareagují tak, že napadnou promlčecí dobu, tudíž exekutorskou mafii připraví o část zisku z lukrativního obchodu. Obchod i tak zůstává lukrativní. Jak je to možné?

Soud tedy, kdo ví proč, se nezabývá opodstatněností návrhu na platební rozkaz, nezkoumá, zda nejde o dluh promlčený, vyfabulovaný, případně již uhrazená, ani se na nic neptá žalovaného. Ten ale, pokud se o tomto platebním rozkazu dozví, může do 15 dnů podat odpor právě z uvedených důvodů. Pak platební rozkaz zanikne, ale klasické jednání ve věci dluhu poběží i nadále.

Pokud se žalovaný o platebním rozkazu nedozví, má opravdu velkou smůlu. Pokud projde klasickým řízením, v němž prokáže promlčení dluhu, případně zneužití svých dokladů nebo doloží, že dluh splatil, stává se pro tentokrát vítězem nad exekutorskou mafií. Je-li pro exekutorskou mafii něčím zajímavý, může se začít připravovat na další set.

Co čeká toho, komu se nepodaří na první zásah dluh odrazit? Proto, že žalující stranou není původní věřitel, tedy dodavatel energií, DP, či pojišťovna, ale vymahačská firma, nemůže si dlužník s původním věřitelem okolnosti třeba i domnělého dluhu vyjasnit. Proti takovému dlužníkovi stojí neviditelný nepřítel.

Nepotká jej ani u soudního řízení. K soudním jednáním totiž tito právní zástupci překupníků a inkasních agentur v roli žalobců nechodí. Nemají důvod, neboť svůj byznys, postavený na nákladech řízení a pouze formálním právním zastoupení, řeší softwarově a řeší jej takzvaně na běžícím pásu podle zavedeného kopyta. O to více si za takové náklady řízení a právní zastoupení účtují.

Proč to exekutorské mafii tak vychází? Jednak soudní úředník zavalen stohy podobných žalob, nota bene desítkami na žalovaného stejného rodného čísla, je šťasten jako blecha, že se jich setřepe bez zbytečných průtahů. Jednak mnozí žalovaní nejsou schopni ani najít staré složenky, dokladující, že něco někde zaplatili, jednak o svém dluhu ani nevěděli a o řízení se nedozvěděli.

Pokud nezareagovali na platební rozkaz, potopili se do soudního řízení, v němž sice vyplyne, že jejich doklady někdo zneužil, nicméně stojí před soudem jakožto dlužníci, kteří nesplácejí, a tudíž se na ně vrhne exekutor. Ti, co nabobtnalý dluh nejsou schopni splatit, přijdou při exekučním řízení o daleko větší hodnoty, než na jaké se původní dluh vyšplhal.
Aby bylo jasno, stavím se za názor, že dluhy se mají platit, a pokud to dlužník nechápe, je třeba mu odebrat majetek násilím. Myslím si ale, že odebraný majetek má konvenovat s výší dluhu. Napadám tedy nepřiměřenost exekvovaného majetku vůči původnímu dluhu.

Také napadám opakované praktiky, kdy exekutor posbírá majetek, který evidentně nepatří exekvované osobě, přičemž se nejednou stalo i to, že exekuce proběhla i v bytě, a u lidí, kteří s exekvovanou osobou neměli vůbec nic společného. Postiženým se dostalo přezíravé odpovědi, ať si tedy stěžují a pro majetek někam dojedou, pokud tam na ně počká.

Poukazuji i na to, že exekutorská mafie postupuje vůči dlužníkům nikoli přímo, racionálně a transparentně, ale často úmyslně volí doslova rafinované postupy, hraničící s podrazy a úskoky s cílem vydělat co nejvíce na žalovaných a jejich blízkých.

Kritizuji především to, že v právním státě jsou možnosti právní obrany vůči postupům exekutorů nastaveny tak, že postižený má jen nepatrné šance na obranu sebe a svého majetku, dokonce neprávem poškozený má minimální šance i s mnoha vynaloženým úsilím svůj majetek získat zpět. Přitom chybující exekutor trest za své jednání nepocítí.

Nelze nepřehlédnout, a to je možná to nejhorší, že exekutorská mafie vybudovala a hájí své postupy jakožto možné a ničím neomezené v rámci českého právního systému, který nejspíše nebyl nastaven podle vzorů z civilizovaných zemí, ale podle požadavků lobbyistických skupin, či snad rovnou mafií.

Za léta své působnosti v businessu ožebračování lidí tato mafie jednak finančně zesílila, jednak se namlsala, proto lze počítat se silným odporem proti všem návrhům jakéhokoliv jejího omezení.

I když by se mohlo zdát, že pár sebevražd kvůli exekucím nemá žádnou váhu, je nejvyšší čas řádění exekutorských mafií zastavit. Jednak ČR je v hledáčku zahraniční civilizace, jednak od jakéhokoliv vydírání nikdy nebylo daleko k vraždám. Tak snad pro zlepšení obrazu ČR bude pro českou justici lepší se s exekutorskou mafií poprat a zlikvidovat ji. A snad se to podaří – jestli ovšem exekutorská mafie nemá své lidi i v justici.