Zloděj křičí „chyťte zloděje“ a policajt „vyšetřujte policajta

Zloděj křičí „chyťte zloděje“ a policajt křičí „vyšetřujte policajta“. Vypadá to jako čin ve prospěch transparentnosti ve vyšetřování kauz, nebo spíše jako matení veřejnosti, která by snad chtěla, ba si i troufla sledovat vyšetřování kauz? Mám na mysli příklad z praxe, kdy Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) okamžitě po svém vzniku dne 1.1.2012 zahájila vyšetřování detektivů protikorupční policie, kteří řeší vyvádění peněz z pražského dopravního podniku prostřednictvím předražených jízdenek.

Ústřední postavou odhalení a medializace kauzy se stal Vladimír Sitta mladší. On to byl, kdo medializoval výskyt velkého množství padělaných jízdenek Dopravního podniku Praha, i ten, kdo upozornil na nepřehlednou síť firem, omotanou kolem DPP a zajišťující jednak předražení jízdenek, jednak vyvedení peněz z tržby za jízdenky na účty společností, lokalizované v daňových rájích.

Výsledkem bylo násilné vytlačení Sitty druhým spolumajitelem z firmy Neograph a také roztržka mezi samotnou firmou Neograph a postiženým nebo možná spolupracujícím DPP, která skončila ukončením smlouvy o dodávání jízdenek touto společností. O podíl managerů a ekonomů DPP na vyvádění peněz a předražování jízdenek se měla zajímat protikorupční policie, pokud by vyšetřování běželo. Někdo panu Sittovi ale poradil, aby později prohlásil, že policie se případem předražených jízdenek nezabývá.

Kdo? Bylo to snad jeho svědomí? Nebo druhé Já? Nebo někdo, komu na umlčení Sitty a zastavení vyšetřování opravdu záleželo?

Otázka, na kterou se ptá GIBS, je ta, proč šéf protikorupční policie Tomáš Martinec nabídl schůzku panu Sittovi, jakožto významnému svědkovi případu a proč on před schůzkou medializoval tvrzení, že policie se případem předražených jízdenek nezabývá. Nota bene, kdy veřejnost již věděla, že kauza je na světě a nebude jen tak lehce zasunutelná pod koberec diplomacie a podnikatelské cti.

Při násilném odstavení Sitty z pozice spolumajitele firmy a od přístupu k důležitým dokumentům asistovala právě i protikorupční policie s odůvodněním, že svou účastí zaručí, že se neztratí důkazy, důležité pro následné vyšetřování.

Nyní přichází Generální inspekce bezpečnostních sborů, aby buď pomohla nadzvednout koberec, aby se pod něj lépe zametalo, nebo naopak přidupla koberec, aby se pod něj právě nezametalo. Co si o tom má veřejnost myslet, v co doufat, čemu věřit po zkušenostech s Grossovými účelovými vyšetřovacími týmy, když v součinnosti s nimi nakonec vyšetřování kauz uhynulo na důkazní nouzi a zmatečnost ve specifikaci, o co vlastně v kauze mělo jít?

Asi by bylo těžko hledat někoho, kdo by byl ochoten uvěřit, že nadchází doba transparentnosti ve státních zakázkách a vyšetřování kauz typu tunelů, korupce, úplatkářství, zpronevěry a podobných.

To spíše lidé věří, že nadchází doba soubojů klanů ve jménu lítého a nesmlouvavého boje o to, co se dá ještě odklonit při řízení toku financí ze státní pokladny na účty různých firem. A v souvislosti s tím pak že peníze, navracené do státní pokladny, pokud k tomu ovšem dojde, nejspíše budou ve druhém kroku odkloněny zase na jinou kolej, ale určitě nebudou navráceny do sociálního programu, do vzdělávání, nebo zdravotnictví, zkrátka nikam, kde tak bolestně chybí.