Švejk. Kdo to je?

Národní hrdina? Obraz češství? Tragikomický relax? Že by prapředek Cimrmana? Nebo nějaká stafáž, kterou Hašek obelstil celý svět? Nebo povedený vtip o Češích na pokračování, kterým se smějí čtenáři ve všech zemích světa, kam kniha o naivně přitroublém a dobráckém na jedné straně, avšak viděno z jiného úhlu, ohavně zlomyslném a škodolibém vojákovi dorazila?

Každopádně je postavička Švejka stále živá a právě aspiruje na cenu za nejvíce zveřejněných blogů na dané téma na serveru idnes.cz. Zásluhu na tom má bez diskuze elegantní výkop bloggerkou Evou Palloto.

Jak se to povedlo? Jednoduše. Paní Pallovo totiž napsala výzvu: Nemám Švejka ráda a přisoudila mu ze svého pohledu viděné vlastnosti. To by lidi přešli bez problémů, kdyby …

… nu, kdybychom každý ve své rodině nebo na pracovišti na nějakého takového Švejka nenatrefili, kdybychom ve školních lavicích takového elementa nepotkávali svého času každý všední den, kdybychom aspoň občas nezakopávali o takového primitiva k nevystání, bez ohledu na pohlaví, rasu, věk a přesvědčení.

Já tedy nejen že nemám ráda Švejka, ale ani na příklad pana Broučka, také diskutovaného ve škole s cílem na nás působit pedagogicky. Dnes už vím, kde se bere ta nechuť oblíbit si literárního nebo filmového hrdinu. Je to v tom, že člověk se rád ztotožní se svým hrdinou. Rozhodně častěji se rád ztotožní s kladným hrdinou, nežli na příklad že by si zvolil hrdinu jako vzor nemehla většího, než je on sám. Pravdou je, že i to nemehlo mívá velký úspěch, na příklad hrdinka díla Vejce a já, to ale musí být jasné, že hrdina je vyložené a neoddiskutovatelné kopyto a jelimán v jednom, které tak často a nefalšovaně samo doplácí na svoji nešikovnost, až ho čtenář nebo divák začne litovat a soucítit s jeho životním neštěstím. Dobré je, když nemehlo svým neštěstím spíše pobaví, nežli naštve.

A jsme zpátky u Švejka. Tuhle postavu prostě má rád ten, kdo se na jeho příbězích umí pobavit. Naopak ten, kdo se vžívá do role jeho spoludiskutérů, nebo ten, kdo by chtěl vzniklé situace řešit, ten se tak naštve, že jednak se Švejkem nemá slitování, jednak nad ním nakonec zlomí hůl a jakožto nenapravitelné hovado ho radši vytěsní ze svých vzpomínek a hlavně ho nikdy nechce potkat v životních situacích.

Mimochodem, opravdu bych chtěla vědět, jak by si se Švejkem poradili jejich fandové, ať již jako jeho kámoši, nebo jako jeho nadřízení, nebo – omlouvám se za zlomyslnost, jako jeho příbuzní v první dědické skupině.